Moc hezké, takové melancholické. Jen ten konec mě zarazil - přenášení hor. Chudák bludička, éterická bytost. Ale asi je to jen metafora.

Zajímavý, četla jsem několikrát. Ty obrazy jsou hrozně živý, ale zároveň (pro mě) trochu zmatený. A jako píseň mi to nezní, není to chyba v zařazení?

DDD: Přesně! Podařilo se ti dojít k závěru, se kterým souhlasím a je mi blízký. Děkuji. Až budu příště nemocný/á, určitě si na něj vzpomenu.

Citadelu, pokud myslíš tu od Antoine de Saint-Exupéryho, si dám na seznam k prolistování, připadně přečtení. Podle článku na Wikipedii mi připadá zajímavá.

A42: Hmm. Můj už pomalu taky. :-D

Nikytu: Na toto mi jeden kamarád řekl, že to prý je jeho život. :-D

Severak: Hm. A prachy taky ne, vyzkoušeno na sobě :D.

bludička: Děkuji, že jsi sem zabloudila... :)

Amelie M.: Vystihla jsi to přesně. V nešťastném stavu jde psaní tak nějak samo, víc autorů tady by to asi potvrdilo. Ale že by nešlo psát jinak, to si zas nemyslím, i když to v té básni říkám :). Dík!

Singularis: Ono bohatnout psaním je asi obecně těžké, ale zrovna u scénářů bych řekla, že je docela slušná šance. Z básní se dají zpeněžit asi jen písňové texty, ale to je zas trochu jiná disciplína...

Homér: proboha co sem to napsala to ten můj mobil :-D ne páteř, ale bez srandy mám hnutej obratel a zlomenou jenom pánev, no chtěla jsem závodit, přecenila jsem se, moje chyba, budu v pohodě, chci, ale prej až příští rok, ale tomu taky nevěřím, žiju :-)

casa.de.locos: Díky, to potěšilo.

Yana: Moc děkuju, mrzí mě, že jsem na srazu nebyla. Ale hádám, že tam bylo poetů i víc...

DDD: A navíc jsou to občas děsní lháři, takže všem dílům tady určitě nevěř. Dík za komentář!

Nikytu: Ano, je to takové těžkopádné. Slepenec dvou nápadů, který jsem dala dohromady kvůli anonymnímu dni - přišlo mi, že se k němu tematicky hodí. Asi jsem si s tím měla víc vyhrát.

oslov radek: Děkuju!

Homér: Naprosto souhlasím.

štiler: Krásná reakce, dík! Asi to ode mě byla trochu póza, ono když se prakticky k čemukoli vyjádříš, vždycky se k té věci nějak postavíš a pak si tam tak jako pózuješ... A já radši pózuju a nechám se následně trefovat, než abych se vyhýbala vyjádření, i když tím jasným vyjádřením znásilňuju i vlastní myšlenky, které zase tak jasné a zkrocené do tvaru nikdy nejsou... ale prostě myslím, že vyjádření má být hlavně jasné. To byla poněkud obecnější reakce, nejde jen o tohle dílko, které bylo inspirováno hlavně anonymním dnem a ani jsem nečekala, že vzbudí takový ohlas.
Krásnou definici básníka jsem kdysi četla u Salingera, konec tvého komentáře mi ji připomněl.

Yana: No srandu si asi neděláš, ty krásko, ať to sroste v pohodě, zní to strašlivě, zlomená páteř. To jsi zkoušela zkrotit Hatátitlu? Jsi v pohodě, budeš dobrá?

Singularis: Meluzina: Ona přesně touhle myšlenkou začíná Citadela. A ta myšlenka je velmi pravdivá a velmi aktuální. Problémem této, jak říkáš, povídky je nejspíš to, že na takhle malém prostoru nelze obsáhnout všechno, co toto téma může zahrnovat. Takže tomu rozumím a do určité míry se s tím vlastně ztotožňuji. Tady jde spíš o ujasnění pojmů a rozvedení myšlenky. Nemohu srovnávat třeba moji "nevyléčitelnou nemoc", se kterou úspěšně žiju už dvacet let a kdyby mi o ní doktoři neřekli, nejspíš bych ní do konce života nevěděl a nijak by mě nepoznamenala, s životem člověka, který odpočítává svoji vlastní smrt po dnech, protože mu lékaři přesně řekli, kolik mu ještě zbývá. Takový člověk přece solidaritu zasluhuje. Ne ve smyslu velkých gest a peněz, ale obyčejného kamarádství. A ano, ten, kdo si svoji nemoc cíleně hýčká jako prostředek k zajištění obživy a rezignuje na jakékoli uplatnění (a tak to zde bylo zřejmě myšleno a napoprvé podle mě velmi nedomyšleně vyjádřeno), časem ztrácí na solidaritu právo. I když i tohle je poměrně dost velké zjednodušení...

Yana: s tou myšlenkou, kterou jsi podala ty, já naprosto souhlasím.. tam není o čem diskutovat, je to jasné.. u singularis to tak jasné není a to je to, o čem celou dobu mluvím.. ale už se nebudu opakovat, co jsem chtěla, jsem k tomu řekla..

tobě přeju brzké uzdravení, bez následků.. :)