když čtu si ústavu, za plotem ústavu....

Když jsem došel jsem napadlo mě, že to je monolog Miloše Zemana
:-D

Vítej zpět.

immo002: Nádražní hospůdky mívaly svoje kouzlo... však ani vlaky a ani koleje už nejsou, co bývaly... ;-)

...a stejně ani jabko, neumí zmizet samo před sebou... :-)
... a už vůbec ne po kolejích - leda tak do nejbližší nádražní hospody...

Basen se mi moc libi, jen mi nepripadne antiteisticka. Klidne bych ji aplikovala na soucasnou situaci (nejen) CR. Asi jsem prizemni...

Never more...

Lasak: Hm, vidíš a já myslela, jak z toho ten obrázek bdělé noci docela čouhá. Každý text si prostě žije svým životem.

Pěkné obrazy ale hůř uchopitelné celkové sdělení pro mě osobně je to hodně pěkných obrazů poskládaných vedle sebe. Chybí jim propojení. To je ale jen můj pohled

človiček: Moc Ti děkuji za krásný komenář :-*

holka.přes.ulici: Gaia77: Díky za takové přijetí. Jsem ráda, že to oslovilo. ;-)

Ale vždyť jedni musí kázat a druzí je poslouchat.

...kéžby to tak zůstalo navždy..vid?.-)

náladovka:-)moc příjemná náladovka.-)

:))dám si kafe a řeknu si při čtení tohohle: proč ne?:-)

Malá, ale řekla úplně všechno.. díky.

Ještě ti nevadí, že nahlas chrápe...

Potěšilo mě, že jsi myslel na podobné téma jako já, ale tvoje představa mi připadne přehnaně zjednodušená. Smrt je něco tuze složitého; z definice jde o okamžik bezprostředně za posledním okamžikem, kdy můžeme lidské tělo jako celek považovat za živé. I po smrti v něm neustále něco živého je − orgány a jejich buňky umírají postupně a miliony mikrobů, které má člověk v těle, zůstanou naživu také. Dokonce do určité hranice ještě dokáže lékařská věda tělo více či méně „oživit“ a tu hranici se daří po malých kouscích posouvat dál (i když to trochu připomíná nekromancii); pokud k tomu dojde, jednoduše prohlásíme, že o smrt nešlo. (Drásá mi nervy, když o sobě postavy v seriálech prohlašují, že už zemřely dvakrát...)

Tělo zabití rozhodně nepřijme „pokorně“ − u zdravého člověka snad všechny orgány dělají všechno, co mohou, aby nezemřely. Jen to prostě někdy nestačí. To je jako když máš ve škole napsat písemnou práci na téma, o kterém nic nevíš − můžeš se jakkoliv snažit, ale stejně nejspíš dostaneš pětku. (A pokud ne teď, tak příště.)

A nesouhlasím s tvrzením, že pro nesmrtelnou bytost není mezi časovými úseky žádný rozdíl. Kdybys byl nesmrtelná bytost a měl hlad a já bych ti nabídl/a dobré jídlo buď za pět minut, nebo za pět set let, to bys viděl, jak horlivě bys ho chtěl hned! I pro smrtelného člověka je přece velký rozdíl mezi „dnes“ a „zítra“, přestože se to z hlediska desítek let života zdá jako zanedbatelná chvilka.

... kdeže jsou ti páni?

V životě nerovnost, ve smrti rovnost.

Jinak pěkná, díky :)

:D

Amelie M.: Pochopila jsi to správně a moc ti děkuji za úsilí, které jsi tomu textu věnovala, i když bylo asi zbytečné. Zajímalo by mě, v jakých myšlenkových pochodech jsi se ztratil/a a co je vyvolalo. Asi se mi tu myšlenku nepodařilo popsat moc srozumitelně, což mě trochu mrzí, protože je to dost jednoduchá věc.

„jestli nám právě díky nálepkám paradoxně neunikne něco fajn“ − to se samozřejmě může stát, jenže někde jsem četl/a ponaučení, že vždycky nám něco uniká, protože všechno stejně projít a usledovat nemůžeme, takže je to vlastně jedno. Když nám něco unikne, přijde něco dalšího a nemá smysl se tím trápit. Já tomu celkem věřím, tak se tím netrápím. Něco mnohem horšího je systematická cenzura − když něco cíleně organizuje, aby nám a pokud možno i všem dalším něco uniklo. To je pak zlé.

Pajalord: Pěkně děkuji.