Přelud

 Dívka v modrém
 25.01.2020
 ostatní/bez zařazení
10
1376 (14)
0
Ze dna se snažím vstát,
ale tíhou sebe samé,
dolů se zas rychle propadám.
Co můžeš mi lásko dát,
co ještě spolu máme,
když denně jako troska vypadám.
Můžeš mě ještě vážně brát?
Podat mi ruku a pomoct mi ven?
Protože mně už se vážně nechce smát a začínám se trochu bát.
Proč dřív než se to stane, zdá se ti teď sen?
Není to to samé!
Je to přelud, když umírám,
i to, že s tebou jsem.
 04.02.2020 21:41
 Ayla
Souhlasím se zlatým mlčením.
 28.01.2020 10:42
 milancholik
Co Tě znám, máš výjimečný hlas, tak to nesváděj na bolavou duši ;) Svůj život máš pevně v rukou, nejsi žádným pírkem větrem zmítaným, natožpak pouhým vzduchem.
Záleží mi na Tobě a chybíš mi...
 27.01.2020 09:03
 Mlčeti Zlato
Na dně je třeba si uvědomit, jakou silou je těleso nadlehčováno. Čímsi se mě to dotýká, až mám o Tebe starost. Nicméně bylo by lepší vyvarovat se do ucha bijících gramatických rýmů, obzvlášť když je jich přemnoho: vstát-bát-brát-dát, propadám-vypadám a tak.
 26.01.2020 21:05
 Dívka v modrém
shane:
Stále ještě, ještě stále,
stojím sama v prázdném sále.
Z podlahy zvedám svůj drahokam,
rozmýšlím, komu ho zas dám,
s úsměvem od ucha k uchu,
snad nebudu zas jen součást vzduchu.
 26.01.2020 21:00
 Dívka v modrém
milancholik:
S tou bolavou duší,
zní můj hlas jak zvon,
i když se srdce na tisíc kusů tříští,
když říkají, že smrt mi sluší,
dokážu pak zachytit ten správný tón.
A nemusím přitom být ani na jevišti.
 26.01.2020 10:50
 milancholik
Krásná, hluboká, bolavá.
Nejeden z nás by ruku podat chtěl,
jen možná, jak Tvůj hlas zní, zapomněl...
 25.01.2020 23:04
 človiček
Tohle znám.Na tu ruku bych nevsázel.Nic tolik nebolí jako nevyslyšená prosba.Na druhou stranu je to dobrá medicína,když to člověk správně pochopí.
 25.01.2020 19:54
 Market30
Přejel mi mráz po zádech.. , ale to byl asi účel, že?
 25.01.2020 14:35
 shane
Stále ještě?
 25.01.2020 10:09
 Jiří Stratil
Škola života.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.