Pokračování by si toto zajisté zasloužilo.

Mlčeti Zlato, slavek: Ono je to zvláštní, prózu píši i čtu raději, ale víc nad ní musím přemýšlet a píši jeden fejeton třeba týden. Básně mě napadnou jen tak, když sedím v tramvaji a mám je za pár minut... což je vlastně špatně že? Měla bych ji mít rozepsanou déle a víc přepisovat? Přišla jsem se sem učit tak se ptám :)

Něha je lichvářka které se platí srdcem na ruku
neposkytuje však slastí žádnou záruku.
A když něha svojí drogou účinkovat přestane
absťák často v duši chmury zavane.(mužem jen závidět)

Některé pohřby jsou nejsilnějším zdrojem lepších životů.Pohřbená láska vždycky znova vyklíčí.Jen podobu ráda mění.

V obavách,když klid se zdaří
duše ztichnou a v lidské tváři
zrodí se však ne vždy
odhodlání,které-hledá
odraz v druhých.
Povzbuzením se
naděj rodí.

Holka, prozraď, do které kaluže jsi tu báseň schovala. My ji s Mlčeti Zlato půjdem vyzvednout :o))

Mlčeti Zlato má sice pravdu, ale i tak se mi to líbí. Všichni bychom potřebovali, aby se z hrstičky víry stala jistota...

Tak tohle je něco, cítím to, vnímám to. Krátké, hutné, rozbouří představy. Moc se mi to líbí. Díky!

Mlčeti Zlato: Máš pravdu, děkuji za komentář. Je to můj styl. Já budu asi vždy upřednostňovat prózu :)

Povedená mini.

človiček: Velký dík.

slavek: Dík za návštěvu.

Hezké.

Zitra: Díky za koment.

Krásný je to.

Hezké. Jen s tou kaluží je mi to líto.

Na mě moc konkrétní. Sice zajímavá výpověď, ale spíš prozaická.

Dnes už ani ten domov, zaslíbenou zem, nemáme, a to je 30 let od sametu. Rozprodalo se skoro všechno, nasekal státní dluh.

brrr... básnička je hezká a možná i výstižná... jen se mi to moc nelíbí a nedokážu se s tim stotožnit

človiček: nic konkrétního a neobvyklého... Koktejl událostí jménem život.