Kdo vzpomíná ten pouty se přiková.Kdo nádech cítí,tomu chutná žití.Kdo do dále hledí o poslední minutě nic neví.

Z čela, z pohledu sčesej pramen vlasů a vyhlížej k lepším časům.

Z poznaného strachu kuráž vzejde,ve stínu podělán žít prostě nejde.

Vir se taky bojí o teplo nestojí,já ho krmím z borovic výhonky,kam se hrabou zbrojovky.

Když vesel začne truchlit není léku,optimisto. U silných nikdo nepočítá se slabostí. O to více si vážíme tvé dobrosrdečnosti.

Ginnare: Singularis: Ne, není to sobectví. Když nám odejde někdo opravdu blízký, pak zemře část nás, ztratíme kousek sebe sama, jak už jste psali/y. To, že vás bolí useknutá ruka, přece není sobecké a zde je to dle mého názoru stejné.

Opět se jsem s zasmála...a od plic...zatím virem nezasažených...nutno dodat v téhle bláznivé době...

Jo, trefné, jednoduché a na malé ploše vyjádřené. To se mi líbí a netrápí mě ani nijak zvlášť propočítaná forma...

Děkuju všem!

Yasmin: slavek: Psavec: Moc děkuju. Tohle bylo hoodně osobní.. o to víc si vážím vašich komentů.

Ayla dík to mě nenapadlo,ale já to beru jako celek.

Smutek, ale hezky napsaný...

Líbí se mi.

Povedený kousek.

Bezva.

Moc hezká.

Jarovanek: Rád bavím lidi, díky.

slavek: Doufám, že pobavím i další básničkou.

Rosa: Dík.

Vracím se k ní a konečně i komentuju :-) ...rozhodně mě zaujala. Ty mezery mi vůbec nevadí, právě naopak, celá báseň díky tomu nabírá na dynamice.