Spoustu věcí si člověk uvědomí až ve chvíli, kdy už nedostane druhou šanci. Je to moc hezky napsáno. I takové básničky lemují náš život.

mahdal: PrimaDen: Birtiri: Ayla: Amadeo´´: Díky moc, těší mě, že vás to oslovilo :-)

Překrásné :)

Působí na mě nostalgicky, trochu jako deja-vu.. a je moc hezká

Život by byl snazší, kdybychom milovali jen ty, kdo nám naší lásku dokážou vrátit, ale to už by asi nebyla láska

Je docela stručná.. a připadá mi, že popisuje něco neskutečně složitého, až to vypadá vlastně jednoduše, ale neztrácí přitom ty emoce. Je pěkná

Útrpné těhotenství in natura.

Dobry!

zaujalo. Mám ráda, když to dráždí mou pozornost

Ach jo, pravím a plynu v korytech řek na mapách času.Ještě tebou proteču-slibuji a mizím.

Amadeo´´: Nic mi nebrání, bylo z toho bio šáňo z eko krámu. Slepý artista se musel slušně rozšvíkat...

Zase jednou mě Tvá báseň dostala, a bez zbytečných tanečků mě bodla přímo do hrudi. Má pár krásných míst a ten konec je úžásný.

I já se připojuji k ostatním, protože je to opravdu krásně vyjádřeno.

kmotrov: Někde jsem kdysi četl, že člověk v okamžiku smrti ztratí 21 gramů, a těch 21 gramů je váha lidské duše. Zaujalo mě to. Jsme jen shlukem buněk, kostí, tkání a chemických procesů, nebo jsme něco víc? Máme duši (to věčné básnické klišé) která je nějak hmatatelná, změřitelná?
Je to další z mnoha otázek, na které asi těžko najdu odpověď. Občas o takových věcech přemýšlím a možná proto někdy i ten patos, bohužel to tak nějak ke mě patří. Nerad ale básně rozebírám co se týká obsahu a omlouvám se, pokud jsem Ti na Tvé otázky dostatečně neodpověděl.

Jinak... myslím, že není pravda, že to tak hebce neumíš. Tvá "Na světě není větší král" mi v hlavě zůstala ještě dlouho. Ta patetická není, to spíš naopak. O to víc ji mám rád. Díky moc za zastavení...

Audrey Diamond: Děkuji...

Homér: A co Ti brání? :) Díky, že jsi četl.

nádhera☺

Nebudu hodnotit, jen k filosofii obsahu:
Každý sní o nějakém tom svém ideálu, ale když se mu někdo přiblíží, tak jej přímo pudově odmítne měřítkem svých nedostatků.

človiček: Děkuju za uznání! Bylo to na zadání, jak vidíš v prefixu.
Ale v té době jsem už měl roční trénik z veršotepárny, které se zde zúčastnilo víc lidí, ale asi jen já vydržel až do konce, byť jsem taky občas vynechal. Měl jsi na měsíc zadanou formu, ale povinná slova nová každý týden v pondělí ráno a ve čtvrtek do 17 hod jsi to musel poslat, mohly být tři kousky. Míval jsem i víc a pak psal pod jiným jménem i e-mailem.
Villonská balada mi dala zabrat, tohle je druhá po jedné cvičné na volná slova. Napsal jsem asi ještě jednu na jiná slova...
Tahle byla inspirativní, trochu mne zaskočila ta "prdel", ale vybruslil jsem z toho! Z technických důvodů jsem zrovna tohle neposlal, čehož lituji, protože se mi to docela povedlo.
Hezká forma byl sonet, taky pantun, ale ten byl těžší. Mám tu asi dva. Taky bys to dal!

Ty to máš vždycky takový heboučký, příjemný na dotek. Kde si přišel na 21 gramů duše? To není kritika, jen by mě to zajímalo. Pokud dokáže duše stoupat vzhůru přimlouval bych se za -21 gramů. Slepý artista, proč slepý?, působí to na mne příliš pateticky. Celkově bych ubral na patosu, ale třeba je to z mé strany jen závist. Tak heboučce to nesvedu.
:-)