|
nějak mě ty Erbenovky chytly...
 30.06.2026 0 5(0) 0 |
V tom sobotním večeru
pláče panna po šeru
milého do války odvlekly
slzy po tváři teď tekly
Milý už se nikdy nevrátí
ten osud nikdo nezvrátí
Duše milého v očistci
ah osud její nejistý
Neboj milý drahý můj
zachráním ji stůj co stůj
Ku kapli se panna dala
jen ten křížek sebou vzala
V kapli ticho matně plave
prosby panny tak naléhavé
každá myšlenka srdce ranou
na hruď slzy hořce kanou
Sláva Otci i Synu
želem sama hynu
i Duchu svatému
dej pokoj Pane jemu
Dej Pane Tobě slávu
a klid na moji hlavu
venku tma již začíná
Panna ji však nevnímá
Modlí se, růženec
když tu zazní zvonec
zvuk zvonu a hned další
zve zvon, zve ke mši
A do kaple co by vzduch
vstoupí první bílý duch
Nedýchá panna nedutá
tížívá každá minuta
Plní se kaple mrtvými
jsou jich celé skupiny
ticho kolem ale přec
káže tu teď umrlec
Nehýbá se dívka strachem
šetří každičkým svým dechem
od úst náhle jako čára
stoupá vzhůru čirá pára
Tu jeden z umrlců oči stáčí
Pannu strach a panika tlačí
a už prvý k ní teď kráčí
nic mu, nic po jejím pláči.
V tu ránu panna vstala
k východu kaple se vydala
v tu ránu v divé chvíli
dveře s rachotem praštily
Nemůže dívka z kaple ven
už volá ji umrlce zem
nehty dřevo v slzách škrábe
však prsty její už jsou slabé
Mrtvé oči se již blíží
shůry na ni shlíží
dřevo sýpe silně skřípe
když nehet je v bázni rýpe
K nedělní mši zve zvonu hlas
kývá se krajem zas a zas
dveře kaple do kořán tkví
a každý už teď hrůzu ví
Nikde živá vidět duše
a jen němě a tak tiše
tam co dveří dřeva dýhy
krvavé skví se nehtů rýhy
Ze sbírky: VěnecJeště nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
