Dandy: Mohl bys být konkrétnější? Nějak netuším, co máš na mysli.

Dandy: Díkec.

Hezké.

Singularis: děkuji za komentář!

super!

Jeto zajimavé.
Ale to množství energie může zahubyt

Zajímavé. Báseň jsi zařadila jako smutnou, ale na mě působí smutně snad až ten poslední verš, všechny předchozí mi budí spíš pozitivní a radostné pocity, což je asi dáno i tím, že už mám skoro dva roky výrazně omezené vycházení a společenské styky kvůli pandemii, takže myšlenka „chci ven“ se mi v hlavě objevuje dost často. Je zajímavé, jak může něco na jednoho člověka působit smutně a na druhého radostně.

Tohle mě baví

Meluzina: Děkuji za komentář. Překvapuje mě, že je hvězdička tak populární. (Skutečně se používá a vím už o několika dalších lidech, kterým se líbí.) Ale má svoje nevýhody — komplikuje čtení textu (zvlášť čtení nahlas), jeho diktování a je typograficky neergonomická (činí čtení namáhavějším). (To poslední by se dalo napravit použitím upravené hvězdičky, speciálně navržené pro tento účel.) Co se týče toho -e, to už napadlo víc lidí, ale nikdo z nich tak nemluví; mluvit tak je poměrně nepříjemné a i když je příjemné si to číst, není úplně příjemné to poslouchat, to „-e“ budí takový „pichlavý pocit“. „-u“ používám už delší dobu (když mluvím s lidmi ochotnými to poslouchat) a dá se na něj bez problémů zvyknout, i když ze začátku se hodně pletlo s tvary jako „budu“. Nicméně ještě jsem objevil/a „-i“-variantu, založenou na myšlence převést všechny rodově rozlišené tvary do množného čísla bez rozlišení rodu. To je myšlenka založená na anglickém singular they, ale myslím, že v češtině by mohla také uspět, jen potřebuje trochu spolupráce od posluchače/ky. Myslím, že by se mi líbilo, kdyby se ujala ta, protože má řadu výhod.

Souhlasím, že jazyk vychází z kulturní tradice a že je dobré se jí držet co nejblíž a nedělat prudké změny. A myslím, že ta -i varianta je z tohoto hlediska perspektivní, protože když neznámého člověka oslovím „Promiňte, řekli byste mi, kolik je hodin,“ je dost pravděpodobné, že nebude mít problém to pochopit a ani se nepozastaví nad tím, že je tam sám.

Nicméně, o té hvězdičce začnu pomalu uvažovat. A ještě jednou děkuji za komentář!

Do holin ponožky vyhřáté od kamen.
K zahřatí heřmánku čaj.
Trhlinou v kabátu vítr si pohraje.
Nit múže uzavřít.
Však ruce ji nehledaj.
Pro návrat do dětství.
Pro kouzlo nedbalé.
Ikdyž je chlad.
Čas prchá pomalej.

Jarovanek: Díky moc.

Pěkné... :-)

PrimaDen: No, asi jsem měl ponechat původní reakci, totiž že tak romantická a empatická osoba jako ty by mohla pochopit, že Bětka pozvala Martina ani ne z obavy, co tomu řeknou sousedi, ale prostě jí lichotilo trubadúrské vyznání a ráda ho pozvala na to, co si kvůli ní chtěl odříci. (Láska přec
prochází žaludkem a odříkaného chleba největší krajíc!) Ty posuzuješ podle sebe, ale ne každý je tak uzavřený. (I když je fakt, že i já si hlídám, koho si skutečně pustím blíž. Nejsem tupě stádový typ, ale ani vyložený misantrop. Zpravidla zkouším v druhých oslovit jejich lepší Já!)
Snažil jsem se tu trochu pobavit čtenáře a naznačit, že láska vítězí! Snad se to podařilo...
Zároveň jsem se trochu předváděl, jak se umím vypořádat s humorem i s tak nezvyklou sestavou povinných slov. Doba je nelehká a lidé už se pomalu neumí zasmát a trochu si hrát. Dal jsem sem už tři verze drabblátek a chci věřit, že odtud ještě neutekli všichni, co umí psát a mají soutěžního ducha. Že se třeba někdo chytí, nechá se strhnout a zase se něco bude dít! Drabble nebo padesátky, veršem, prózou či hybridní, by to zde mohly oživit. A protože mají danou délku, byla by dílka v soutěži souměřitelná. Měj se fajn! :-D

PrimaDen: Díky.

také život:-)

Zapomenout je někdy moc těžké.

Nechati mozek resetovat.
Myšlenky jak špínu smít.
Neznámu poděkovat.
Moci volně žít.

gabkin: Díky, barde.

četl jsem to třikrát a pokaždé mi napadl jiný smysl slov.
Smekám, dokonalé kouzlo poezie.

WinePoet: Díky moc.