Ano včelka,drobnost jejíž význam nevnimáme.

Jen bouři a voda nikde.

Drobnost která stojí za úvahu.

Germáni mají tutotelné nosy. Podle Teutoni, ale to je na polámaní jazyka.

pardon - řádky

vtipno smutné...

Nemá být -POTUTELNÉ?
docela zajímavá báseň, pro mne nej tak do osmé žádky...

Velmi trefné... víc nenapíšu, vČK opět další bouře a vypadává internet...

Málokdy mne básně přinutí v takové míře si je prožít, a tys opět dokázala dát své prožitky do díla... talent, prostě!!

Velice výstižná.

Moc hezké

Krásně podaný zajímavý postřeh

Dandy: To rozhodně, jsou to poutavé příběhy a odhalené souvislosti.. Díky za čtení :-)

Více básniček dohromady. Všechny ale pěkné.

K tomu není co dodat...akorát, že mi došlo pití:-)

pod jabloní

Chrobalivé padají dřív
hnijou
víš to
a stejně se ohneš
tak jako vloni pod jabloní /ránem nahá/
otřeš rukou hlínu
vidíš své chlastem zdevastované tělo /yellow yellow submarine/
po bradě ti teče šťáva
začneš se smát
a nejde to zastavit

Koala: holka.přes.ulici: Gora: borovice:

Děkuju za nakouknutí a pocit, moc.
Mám teď problémy s očima, silná alergická reakce na léky. Ale známý dopad ještě hůř, šel v týdnu k očnímu, tem mu do oka vkápl tři kapky a on se odpoledne probral na JIP, doteď na to oko pořádně nevidí. Život, no.

Až z dalekého Kurdistánu, routu

kmotrov: dík za komentář. Já jsem tyto "aťužtojsoujakékolivliterárníútvary" strkal dlouho mezi básně a dostával pravidelně komentáře, že to básně nejsou, tak jsem to dal sem a už to báseň je :-D jsem trochu zmaten, ale jsem rád že se čte a líbí se

Dobré!

snake_01: Zejtra jedem mému k otci propíjet ty dárky, ještě mu daly děcka i helmu na motorku. Nevím, jestli bych v ní na tý jeho Hondě jezdil, je to taková kokoska, děti asi chtějí, aby o prázdninách přišel o čelist. Teď by mi nevadilo být učitelem, dva měsíce freedom přes léto.

Dandy: Ne, nevešla, děti si naštěstí stále hrají na babu.

Je to prozaická miniatura, která nese stopy básně ve volném verši. Báseň v ní podle mne je. prosekat to, přeskupit. A rozumím Ti. Není to tak dávno, seděli jsme celá rodina v jedné výletní restauraci. Přišla tam mladá maminka s asi tak pětiletým chlapcem. Nemohl jsem z nich spustit oči, přišlo mi že každou molekulou svého těla, žije pro toho malého chlapce, bylo to tak přirozené, dokonalé a přítomné. Chlapec šel na záchod a jen došel na roh tak rychle vytáhla mobil a ve zběsilém tempu začala do něj ťukat prsty. Nestalo se nic hrozného, jen to rozbilo kouzlo, které jsem v tom viděl.
Máš cit pro poetiku života.

Zajimavé,vracet se za hranice bytí,minulého.