|
|
Tolik slov a přitom ticho.
To ubíjející ticho, nesnáším ho, neřekne nic a přitom všechno. Nevím proč, proč v něm lidi hledají útěchu a bezpečí, když může tolik vzít.. vlastně až na teď, teď to cítím, to ticho. Bije mě do uší a přitom, přitom je to jen v mé hlavě.. asi to chtělo víc tichých slov, víc něhy a péče.. víc klidu a víc toho ticha co nezabíjí lásku.
No a tak jsem tady, v tichu, tmě, mám tolik času, ale žádný klid.
Uvnitř mě je hurikán, trhá kousek po kousku, přenáší a ničí.. není to to ticho co tě léčí, musí k němu teprve dozrát.
Asi jako víno co nemáš tak ráda,chce to čas, který si nechci dát.. a ve snech tě hledám, jako bys měla vedle mě ráno vstát.. a tak jen sedím v tom temným tichu, vím že nejsem ta co by ti stačila a říkám si kam všechna ta láska sakra zmizela.. ale ona tu je, hluboko, tam před hurikánem se schovává, než ji na dobro do prostoru rozmáchá..
A skončilo to smutně, to víme, jen škoda že nenašly jsme společné nitě, co cestu k sobě by nám ukázaly..
To ubíjející ticho, nesnáším ho, neřekne nic a přitom všechno. Nevím proč, proč v něm lidi hledají útěchu a bezpečí, když může tolik vzít.. vlastně až na teď, teď to cítím, to ticho. Bije mě do uší a přitom, přitom je to jen v mé hlavě.. asi to chtělo víc tichých slov, víc něhy a péče.. víc klidu a víc toho ticha co nezabíjí lásku.
No a tak jsem tady, v tichu, tmě, mám tolik času, ale žádný klid.
Uvnitř mě je hurikán, trhá kousek po kousku, přenáší a ničí.. není to to ticho co tě léčí, musí k němu teprve dozrát.
Asi jako víno co nemáš tak ráda,chce to čas, který si nechci dát.. a ve snech tě hledám, jako bys měla vedle mě ráno vstát.. a tak jen sedím v tom temným tichu, vím že nejsem ta co by ti stačila a říkám si kam všechna ta láska sakra zmizela.. ale ona tu je, hluboko, tam před hurikánem se schovává, než ji na dobro do prostoru rozmáchá..
A skončilo to smutně, to víme, jen škoda že nenašly jsme společné nitě, co cestu k sobě by nám ukázaly..
Hmm. Zajímavé. Juknul jsem na to kvůli názvu, protože 22:22 je čas, kdy mi odejdou oči a já jdu na kutě. Ale po přečtení se zaobírám myšlenkou o strukturách, které definují poezii na papíře a tom, jaký má význam verš a jeho grafická podstata (sloky). Verš, hmm. Verš je asi blbost. Poezie nepotřebuje verš. Nebo ano? Já nevím.
Prostor zná, prostor ví ,tichu rozumí.
Dá v plén svůj šat, nač na stydlína si hrát
Z naděje se šatník zrodí, s výstřednostmi nezávodí
chce Vám duše oblíkat a zip zapnut v očekávání
udělá zvuk. Vzápětí dostaví se života hluk.
Dá v plén svůj šat, nač na stydlína si hrát
Z naděje se šatník zrodí, s výstřednostmi nezávodí
chce Vám duše oblíkat a zip zapnut v očekávání
udělá zvuk. Vzápětí dostaví se života hluk.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
jajinkaMalinka [16], Deloro [15], naz´a reth [12], z.u.z.a.n.a [10], Hihihehe [8], Midagere [8], pilgrim [8], Romain123 [7], Liunaj [6]» řekli o sobě
Adrianne Nesser řekla o Sokolička :děkuju ti za to, žes mě hned neodsoudila a i přes ty /hádky/ sis ke mně našla cestu. i já k tobě.vážim si tvejch komentářů. seš faájn Marcelo..;-)

