22:22

Tolik slov a přitom ticho.
To ubíjející ticho, nesnáším ho, neřekne nic a přitom všechno. Nevím proč, proč v něm lidi hledají útěchu a bezpečí, když může tolik vzít.. vlastně až na teď, teď to cítím, to ticho. Bije mě do uší a přitom, přitom je to jen v mé hlavě.. asi to chtělo víc tichých slov, víc něhy a péče.. víc klidu a víc toho ticha co nezabíjí lásku.
No a tak jsem tady, v tichu, tmě, mám tolik času, ale žádný klid.
Uvnitř mě je hurikán, trhá kousek po kousku, přenáší a ničí.. není to to ticho co tě léčí, musí k němu teprve dozrát.
Asi jako víno co nemáš tak ráda,chce to čas, který si nechci dát.. a ve snech tě hledám, jako bys měla vedle mě ráno vstát.. a tak jen sedím v tom temným tichu, vím že nejsem ta co by ti stačila a říkám si kam všechna ta láska sakra zmizela.. ale ona tu je, hluboko, tam před hurikánem se schovává, než ji na dobro do prostoru rozmáchá..
A skončilo to smutně, to víme, jen škoda že nenašly jsme společné nitě, co cestu k sobě by nám ukázaly..