|
|
Pohled k noční obloze
Jak září ten bělostný třpyt,
třpyt ze světů vzdálených,
jenž tajemstvím je zahalen.
Tiše hledím na ten hvězdný svit,
co v očích se mi odráží
a pod víčky se slza dere ven.
A jak září ten nebeský klid,
klid z těch dálek nezměrných,
jenž tisíc let sem letí.
A jak přeji si v té mléčné záři být,
s hvězdou býti na stráži
a zahnat strach a napětí.
Jen měsíc žene hvězdný prach,
co Velký vůz zde rozvířil
a marně chce ho usadit.
A uzavřít jej v kruhu, dát mu šach
na šachovnici největší
a celé nebe bíle ozářit.
Snad jen mrak jeho záři zastíní.
Tu pýchu, kterou na odiv mi dal
a ta tiše usíná.
Snad jen trochu zemi ojíní,
když mi o své síle lhal
a ta tiše usíná.
Teď pohled vzhůru upírám
a hledím na ten hvězdný svit,
co v očích se mi odráží.
Pak zjistím, že se vlastně nedívám,
že nechci již v té záři být.
Že mne nohy ku domovu odnáší.
Jak září ten bělostný třpyt,
třpyt ze světů vzdálených,
jenž tajemstvím je zahalen.
Tiše hledím na ten hvězdný svit,
co v očích se mi odráží
a pod víčky se slza dere ven.
A jak září ten nebeský klid,
klid z těch dálek nezměrných,
jenž tisíc let sem letí.
A jak přeji si v té mléčné záři být,
s hvězdou býti na stráži
a zahnat strach a napětí.
Jen měsíc žene hvězdný prach,
co Velký vůz zde rozvířil
a marně chce ho usadit.
A uzavřít jej v kruhu, dát mu šach
na šachovnici největší
a celé nebe bíle ozářit.
Snad jen mrak jeho záři zastíní.
Tu pýchu, kterou na odiv mi dal
a ta tiše usíná.
Snad jen trochu zemi ojíní,
když mi o své síle lhal
a ta tiše usíná.
Teď pohled vzhůru upírám
a hledím na ten hvězdný svit,
co v očích se mi odráží.
Pak zjistím, že se vlastně nedívám,
že nechci již v té záři být.
Že mne nohy ku domovu odnáší.
Líbí se mi to. Pár ,, jazykolamů" ale celkový dojem ve mě tato báseň zanechala zasněný. A to je příjemné.
Zajímavá báseň, líbí se mi, připomíná díla devatenáctého století, či začátku dvacátého. I tak mám jistou kritiku: není v tom nic vyloženě neznámého, jedině třetí sloka pocit již čteného nabourává za pomoci nových obrazů.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pohled k noční obloze : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Šedý opar
Předchozí dílo autora : Čísi přízeň
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kira.cool [18], vokis [17], littlekaci [14], iluze [13], hříšník [12], Meedea [12], Mona019 [12], Darek [10], Breta [9]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

