Pěkné obrazy, zejména ti za zuby visící vnoučci, ale i měkoučká střídka, která přináší klid. (Technická: měkký, ale měkoučký.)

Připomnělo mi to pětiverší "Stáří" od Kakinomota no Hitomara:
Zrcadlo jasné! -
Ostrý v něm obraz
studeným světlem rýsován:
Ten, jehož vidím stát proti sobě,
kdo je ten starý, neznámý pán?
Tvoje báseň je stejně něžná, jen možná víc nostalgická. Co změnit třetí a čtvrtý verš? "Co všechno je ukryto / v rýhách té tváře".

Velmi pěkná báseň, až na výraz "boso". Proč ne bosá?

Moc pěkné.

Křehký text a krásný komentář od Psavce

Psavec: Díky za ta slova

Nechá se v západkách slov.
Nechá se životem obejmot.
Nechá se klamat.
Nechá se chránit
Nechá se zranit
Nechá se v zapadkách slov
Nechá se schovat.
Nechá se i nemilovat

Ty rymy jsou predvidatelne, ale ta forma je super, takze me to bavilo cist. Dobra prace

Zaujala.

Kdo miluje, vrásky nevidí.

Ale jo, nechá se.

Pěkná.

Pěkné

Závěr se zprávami je dokonalý...

Zajímavá inspirace obrazem. Vyzdvihuji i slušnou formu. Několik shodných rýmů plavovláska láska laská kráska mě nutí přemýšlet, jestli se mi tam líbí, nebo ne. Zatím spíš ne. Spíš bych si asi vybrala jeden plavovláska / laská. Ale je to Tvá volba, já jen tak nahlas přemýšlím a "kušním" nad zdařilou básní.

Jaké by to bylo kdyby...

Moc pěkné čtení. Banální detail cvakání zubů je něco jako katalyzátor básně.

Mírná opilost.
Žarlivost je des.
A konec pohoda.

casa.de.locos: No jo! Já mám dnes desetileté psanecké narozeniny. Vidíš, do sbírky kterou jsem vydal jsem ji nezařadil, možná jsem měl. Díky moc!

Lenča: Lenko dík.

Psavec: Dik za komentář