přidáno 26.11.2020
hodnoceno 9
čteno 470(7)
posláno 0
Zítra mě srazíš ocelovou slinou,
nezazmítám se v křeči, jen
potichu vejde skoro něžnou zimou
smrt, která mění bdění v sen.

Má přítelkyně dobře chápe city
směje se, když jsi unaven -
každý tvůj zvuk mi v břiše nechá vrytý
na dobrá rána pod ledem.


Zpola jsem krásná, když se na mě díváš,
zpola jsem fluidum princezen,
jen zpola, chvíli před tím, bývám živá,
a zpola vím, s čím přijde den.

Teď si mě bereš, neuvěřím tedy,
že zapomeneš, kým ti jsem,
a jestli, umřu zítra naposledy.
Ukážu smrti, tobě. Všem!
přidáno 26.11.2022 - 07:20
Zajímavá.
přidáno 11.12.2020 - 14:45
holka.přes.ulici: děkuji za uznání.
přidáno 09.12.2020 - 08:49
Podle mě je dost zajímavá, na takový styl psaní se tu jen tak nenarazí. Dohromady se mi to vlastně líbí, vytváří to v mé hlavě ucelený obrázek :-) . Takže tvou tvorbu budu určitě dál sledovat!
přidáno 27.11.2020 - 18:13
Psavec: děkuji za reakci.
přidáno 27.11.2020 - 16:10
Zaujala.
přidáno 27.11.2020 - 08:52
slavek: Děkuji.
přidáno 27.11.2020 - 05:39
Zajímavé. Nejvíc mě oslovila třetí sloka.
Vítej u nás.
přidáno 26.11.2020 - 20:18
človiček: děkuji
přidáno 26.11.2020 - 20:17
Hezké obraty mluvící o zajímavé duši.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Píseň ticha : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Krátery

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku