

Geniální, nádherná, výstižná v pár slovech...


Ulovme větry naše
vybředneme ven
z té kaše soběstačností.
Emisní známky však
nutností.
vybředneme ven
z té kaše soběstačností.
Emisní známky však
nutností.


Hle i voják Švejk se dočkal své reinkarnace. Tož na Budějice panáčku??


První co se vynořilo v mých představách je zpovědnice v kostele. Tohle je zpověď vytržená z břicha a sdílena v křečích agonie. Je upřímná do naha až na dřeň. Jde o výkřik bez úpravy. Rozhřešení???? Jsi rozpadlé klenutí a tvá žena to drží pohromadě coby obvodová zeď. Klenba se opravuje zatížením--nalož si na svůj hřbet co uneseš, Pomáhej svojí ženě a získáš zpět svou sebedůvěru a sebeúctu. A pak se sobě omluv a ženě poděkuj. Hodně zdaru.


Na smrt jen jeden je lék, život, a skutečně to zabírá. Jen dech Nás dělí na živé a nefyzické. To není tak velký rozdíl jak sama tvrdíte. Vždy se jich ptám, co po jejich odchodu dělat mám. Odpověď je vždy stejná!!!


Na malém prostoru moc novotvarů přispívá k menší srozumitelnosti básně...


V předposledním řádku bych odstranila čárku, aby se verš lépe propojil... jinak působivé.


Starý dobrý Oldřich Nový má stále své kouzlo... hezké to máš i ty.