Dandy: Nerad opouštím verš, ale postoje se někdy zveršováním jakoby drolí. Tak improvizuji s články . Díky kámo.

Miňko: Osobně jsem mikroregionální človíček. Jakmile zmizne věž našeho kostela, tak nejsem doma. Mám to místo rád čím dál víc. A pak se podívám na nádherné panoramata světa a říkám si, jsem omezený tele nebo ne. To samé ale prožívám v vztazích. Je to dilema, kde mnohé dveře zavírám ba zazdívám, abych nemohl vstoupit.

Nádherně jsi to popsal. Dávám ve všem za pravdu, a to i z vlastní zkušenosti. Já se staral o selata na vojně, i když jen 6 týdnů, ale bylo to obdobné. Na druhou stranu, znám spoustu lidí, a to velmi dobrých lidí, kteří prožili celý svůj život ve své ohradě, ve svém teletníku či svinčíku, ve své vesnici, svém sídlišti, svém ohraničeném okolí, a přesto žili život šťastný a naplněný. Inu...

Miňko: Také děkuji.

Vždy pobavíš! Díky..

wojta: Ha ha ha... A já už doufal že mne pochválíš!!! Do pr... budu zkoušet dál....

Líbí se mi druhá půlka. To co před cokoliv je možná navíc.

Tý bláho... To je opravdu síla. Jsem okouzlen a rád, že jsem četl.

Dandy: Díky.

Nádherná, silná, nutí k zamyšlení a k tomu se do ní vracet.

Gora: chápu...ale neboj, mám v kapse xyzal a nebojím se ho použít ;)

zaseja: rozumím, to se jen ozvala zdr. sestra ve mně...

Dobrý,až tak držet ji pod krkem

Z(a)tracená Duše: Velký dík.

Z(a)tracená Duše: Díky moc.

zaseja: Dík.

Zase Pokus-Hokus a nic. Máš na víc!

Pěkně napsané.

Někdy je opravdu těžké otevřít ty pomyslné dveře a prostě jen vstoupit. Někdy bát se vejít, že uděláme chybu je větší zlo, než udělat chybu hned za dveřmi a zjistit, že chybujeme všichni a neustále, ať už jsme kdekoliv. Hezké zamyšlení ;)

Dostal jsem žihadlo do duše
ani za nic netuše
že to tak bolí.
Otevřel jsem okna zázrakům
a pustil dovnitř naději.
Jo líbí, občas to chce provětrat hlavu ;)