|
A tak nějak mi po tom všem pátrání a snažení přijde, že se stejně všechno (z)mění a je jen jediná věc, která zůstane. Moje tělo. Jak se tedy definovat?
 05.04.2020 18 1223(22) 0 |
Myslela jsem...
přáním
touhou
myšlenkou
že najdu své srdce
Cítila jsem...
nadšením
vůlí
činem
že objeví se
ten můj život.
Všechno uletělo
Jsem
svoje
tělo
přáním
touhou
myšlenkou
že najdu své srdce
Cítila jsem...
nadšením
vůlí
činem
že objeví se
ten můj život.
Všechno uletělo
Jsem
svoje
tělo
15.04.2020 - 01:52človiček: Děkuju :) Minimálně je tělo skutečná jistota. Duše samozřejmě taky, ale někdy je těžký se cítit dobře, když máš pocit, že se ti nedaří ji projevit.
14.04.2020 - 23:17Tvoje tělo je jen dopravním prostředkem. Opravdu si myslíš že nesedíš za volantem? Někteří lidé jsou jen těla, ale tebe se to netýká.Hodně zdaru přeji tvému Já.
08.04.2020 - 20:51immo002: Děkuju :D :D A zrovna jsem si tak připadala, ne prázdně, to ne, ale že mi fakt patří jenom to tělo. A přítomnej okamžik.
08.04.2020 - 20:44Psavec: Jo, měla jsem zrovna takovou náladu, ale ono to bylo ve skrze pozitivní zjištění ;)
07.04.2020 - 18:10Je to fakt moc hezký. Jemný .... jak říkají ostatní. A skoro bych si dovolil hádat, že jestli takhle píšeš, tak určitě jsi tělo, ale dozajista ne jenom ... :-)
05.04.2020 - 22:30mahdal: Děkuju :) Ano ano, existencialismus přesně. Měla jsem tendenci to více vysvětlovat, ale rušilo to tu jemnost básně, tak jsem to smázla.
05.04.2020 - 22:29slavek: Děkuju :) Ta jemnost se v básních povede jen někdy, je to zajímavý. Vymáčknout na požádání to nejde. Jinak ano, asi bych sem občas měla dát něco veselýho :) Ještě na Psancích je tolik fajn lidí, kteří vnímaj :)
05.04.2020 - 21:25Věc interpretace, já v tom cítím nádech "existencialismu"? Kdy po počátečních nadějích lyr. subjekt odevzdaně rezignuje. Líbí se mi nedořečenost, místo pro imaginaci. Povedené dílo.
05.04.2020 - 17:22Cítím z toho smutek. Do kategorie, co navrhuje komotrov, bych to nedal; ale pravdu má, že je jemná. Díky.
05.04.2020 - 15:30kmotrov: Děkuju ☺ já do té básně cpala ještě další věci, ale cítila jsem, že to ruší ten jemný začátek, tak jsem to nakonec smazala a doufala, že to básni neublíží. Vidíš, to by mě nenapadlo, zařadit to do této kategorie.
05.04.2020 - 08:40Takhle je přesně to, co bych rád četl v kategorii básně/erotika,sex. Jemná báseň bez vulgarit, která je především básní, závěrem do té kategorie patří.
Povedlo se Ti to.
Povedlo se Ti to.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jsem tělo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Možná to není důležité
Předchozí dílo autora : Pravý
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
