Je kouzelná :)

někdy bych se k takovému moři ráda podívala...:)

Na dně sklenky pravda není,
jen Tě čeká další snění
a velmi hořké probuzení ....

nu, je trochu realističtejší, než ta moje, ale taky hezký ....

Poštěváček vykukuje
jako hříbek z vřesoví,
že prstů pár do Tvé sluje
vniklo, svět se nedoví...

Jazyk Tvoji vášní zvlhlou
jeskyňku teď zkoumá tu,
prodírá se bílou mlhou,
co běží vstříc touhy snu...

Již se branka otevírá,
mluvka můj se dovnitř vkrad',
proti proudu se prodírá
tenhle Lásky advokát...

Tělo Tvé jak luk se prohlo,
se rtů splynul slastný vzdech,
sladká výzva, že by mohlo
přimout ptáčka ve svých zdech...

Zdá se, že celý svět tančí,
i my s rytmem splýváme,
ON v NÍ přiráží a jančí,
s vrcholem se potkáme!

Tady těžko mi kdo poradí,
vnímám barvy podle nálady:-))
A jak zdálky slyším čísi hlas,
možná právě ve tvé poezii:
každá barva své místo má i svůj čas,
a tím vytváří krásnou harmonii..

není děvka jako děvka, tak proč ne.

když já měla vztek a v tu chvíli mi přišlo, že by si takovej osud nějaká škaredá děvka zasloužila, no:) jinak ale proti nim nic nemam, to ne ne ne! fakticky.

za posledních pár dní už třetí dílo, kde někdo řeže do děvky. Děvka je sice děvka, ale řezat by se do ní nemělo, ani do ní...

Ještě jsem dostal pochvalu za tvoje dílo! :) ale děkuju. A vůbec nevadí že si to tak nemyslela, spousta děl ani nemá smysl a tváří se ;)

Tahle báseň opravdu navozuje vzpomínky a je moc fajn. Promiň, že nehodnotím, ale natolik zase poezii nerozumím. Hodnotit si troufám jen soutěžní díla.

co říct.... Zvláštní, ale nádherně zpracované :)

tyjo, to tvoje pojetí je fakt dobrý:) škoda, že nemůžu s čistym svědomím říct, že přesně tak sem to myslela...

Takže : 30 let, věk, ať už jeho či její- popis života, potkali se, sužováni velkým
chtíčem
černou tuší rozsekali na třísky večerní nebe - si večer něco užili (tenhle
kousek se mi líbí)
Takový roztomilý dětičky to můžou být, ale ne, smrt ve dlani - potrat
Hezky barevný je to a přitom spíš smutný příběh, takový kontrast se mi líbí :)

Hukotní:) Zábavná biologie, nebyla by špatným návrhem ji nechat otisknou do knih biologie

Pár otázek za úvahu stojí. S dredovanou slečnou mě mrzí, jak rychle mění svůj postoj k životu a z psychologie mě unáší myšlenka, jak lidé začínají přemýšlet a filozofovat v okamžiku, kdy je jim nejhůř. Mohu ti odpovědět na desítku: Nemyslící žijí v pohodářském životě, plném přátel a květin, nic jiného nevidí, neznají odpovědi, zatímco myslící je hledají a když je naleznou, už nikdy nepoznají život nemyslícího...

Lámeš mi moje marné sny
na ostré střípky reality,
...
--- To je moc pěkný básnický obrat a v dílu si myslím, že je nejlepším místem. Ovšem celkově mě první strofa trochu vadí v tom, že jako jediná vypadává z kontextu rýmování formou a,b,a,b ... ale zase na druhou stranu, nač se tolik svazovat formou.

--- Co se zbylých dvou strof básně týká. Tak rýmy svojí-bojí a naděje-závěje nepatří úplně k těm nejlepším, ale do básně jsi je zapracovala tak, že tam vlastně působí přirozeně a to se povede jen málokdy. Rým snít-uvěřit pro mě nemá téměř žádnou chybu, i když zapšklí kritici by ti řekli, že není zrovna dvakrát rytmický, ale já bych naopak řekl, že celkově ty dva rýmované verše jsou docela obstojně rytmické a to i přesto, že nesplňují taková ta nepsaná pravidla rytmiky a to se opět povede jen máloky. Ovšem rým žádné-chladné a tyto dva verše k nim patřící jsou tím nejméně rytmickým místem v básni a tam se to moc nepovedlo a stejně tak jak jsem označil začátek za nejlepší místo, tak bych konec označil za nejhorší a je to asi jediná část, kterou bych osobně navrhl k nějaké menší úpravě. Mě napadá třeba:
-
na mé duši černé závěje,
a tvé srdce je tak chladné.
-
To mě napadlo jen teď. A ještě chybí celkové hodnocení básně. Musím říct, že jedna z mála po dlouhé době, které se mi líbí a která mě zaujala. Je psáno o klišé tématu, ale v celku originálním způsobem. V rozboru básně vidím nedostatky, ale společně fungují velice kompaktním dojmem. Báseň má i dobrou myšlenku a na to, že má tři strofy se v ní říká dost a dost. A dvouverší:
-
Nemůže v lásku uvěřit,
kdo o city své se bojí.
-
dodává básni i trochu nádech filozofické úvahy, a rozhodně bych řekl, že ji povznáší na vyšší úroveň, než bývají básně o lásce typu. - Na očích měla jsem pásku, když věřila jsem v naší lásku...

P.S. Omlouvám se za tak obsáhlý komentář. Teď jsi říkám, že je to možná až zbytečně obsáhlé, ale zase si říkám, že když už jsem to sesmolil, je škoda to mazat. Takže na závěr. Jen houšť takovýchto podobných děl.

jj, pěkný... ale strakatý pes se bojí! :-))))

a cos v tom teda našel..?
jinak, děkuju. je to víceméně jen reflexe toho, co sem našla ve vlastní galerii fotek na deviantartu.

Já ve slově "bodovat" vidím sexuální podtext, tak se mi to zrovna moc nelíbí a možná je už moc hodin, ale nevidim spojitost mezi jednotlivými řádky.
Ale rýmuje se to ;)