

Co bylo, to bylo,
kouzlo už je pryč,
a co srdci milo
vystřídal teď chtíč...
Zapomeň, žes lovec,
co mne v merku má,
pak jak stádo ovec
neprchnu Ti já.
I když hoříš touhou,
přijdi v míru jen,
snad za chvilku pouhou
splní se Tvůj sen...
;o)))
kouzlo už je pryč,
a co srdci milo
vystřídal teď chtíč...
Zapomeň, žes lovec,
co mne v merku má,
pak jak stádo ovec
neprchnu Ti já.
I když hoříš touhou,
přijdi v míru jen,
snad za chvilku pouhou
splní se Tvůj sen...
;o)))


Ali, legrační je, že původně tam bylo "trpělivosti-- na kosti", ale já to pak přepsala do této podoby, kteríá se mě líbí víc. Možná, že jenom mě, ale to už tak bývá...:-))
Díky!!
Díky!!


Jsi taková i maková,
buchta, co u PC si sedí,
a neví, jak se zachová,
až ocitne se na náledí
veršíků trochu lechtivých,
co sama či ti druzí zplodí,
tu cítí stud, tu zase smích
se rázem na rtech jejích zrodí,
nic lidského jí není cizí,
ví, jak chutná smích, studí pláč,
s múzami za ruku se vodí
a marně dumá, co jsou zač...
Je tím, čím v básních svých chce býti,
je tím, co právě prožívá,
nehledíc na reálné bytí,
provždycky už Nevěrně Tvá...
;o)))
buchta, co u PC si sedí,
a neví, jak se zachová,
až ocitne se na náledí
veršíků trochu lechtivých,
co sama či ti druzí zplodí,
tu cítí stud, tu zase smích
se rázem na rtech jejích zrodí,
nic lidského jí není cizí,
ví, jak chutná smích, studí pláč,
s múzami za ruku se vodí
a marně dumá, co jsou zač...
Je tím, čím v básních svých chce býti,
je tím, co právě prožívá,
nehledíc na reálné bytí,
provždycky už Nevěrně Tvá...
;o)))


Ve čtvrté sloce komentáře
v posledním verši chybí "j",
úsměv mi jaksi mizí z tváře,
nerad jsem ten, kdo chybuje...;o(
v posledním verši chybí "j",
úsměv mi jaksi mizí z tváře,
nerad jsem ten, kdo chybuje...;o(


Vánice,
tak jaro úkryt našlo v domě
bez oken, dvé místo dveří latí
tvář plnu ran (a to říkám skromně)
málem se jak v opilosti klátí
Tam přespávám když přichází zima
či z podmostu mě žene povoděň,
pak oba zpiti a bývá nám prima
on plný ran a já vyděděn
tak jaro úkryt našlo v domě
bez oken, dvé místo dveří latí
tvář plnu ran (a to říkám skromně)
málem se jak v opilosti klátí
Tam přespávám když přichází zima
či z podmostu mě žene povoděň,
pak oba zpiti a bývá nám prima
on plný ran a já vyděděn


Nekraď mi názvy děl! Už já sem ho stejně ukradl:-) Vlastně asi ne, spíš to byl ,,Tlak mé krve" - sbírka od Valkmana.


Ano, trpělivost určitě přispěje k tolik vytouženému sluníčku, které mnohým z nás nalije nové síly do žil. Správně jsi to zařadila mezi úvahy, protože jako báseň mi to moc nepřipadá. Já bych ještě z první řádky udělala dvě věty-příchod jara učí nás. Učí trpělivost? I když správně by asi mělo být učí trpělivosti? Ale to by zase nehrálo se zimou až na kost, tak nevím. A ne, abys to zase vymazala jako dva konce lana. To jsem svými připomínkami rozhodně neměla na mysli. Budu se těšit na další dílka.


Přeněžný stíne ztepilý,
mohu jít s vámi, smím?
Být krásou vaší opilý,
vy stín jste, já též stín...
Tohle téma již zpracoval nám oběma známý klasik romantické poezie...
Jinak kdesi bylo psáno: Jdi před tím, koho miluješ, jinak budeš muset milovat toho, koho dostaneš!;o)
mohu jít s vámi, smím?
Být krásou vaší opilý,
vy stín jste, já též stín...
Tohle téma již zpracoval nám oběma známý klasik romantické poezie...
Jinak kdesi bylo psáno: Jdi před tím, koho miluješ, jinak budeš muset milovat toho, koho dostaneš!;o)


Myšlenka je krásná, ale formu jsi poněkud odbyla! Nebo zvolna přecházíš na polovolný rým?


Celý je to komplet sen. Až vlastně na konci ten poslední odstavec. Jinak celý sen. A děkuju..!


Myslím, že by se z toho námětu dalo dostat víc, dojem taky kazí chyby a překlepy.


Je to napsáno s velkou dávkou napětí. Jen pozor na pravopis (našly se tam tři mrtvoly bych radši viděla takhle). A pak-nějak mi tam chybí rozlišení, kdy hlavní hrdinka začala snít a kdy to byla skutečnost. Ale třeba je to jen můj názor, rozhodně piš dál. Máš na to!


To je moc dobře, hvězdičko! Nadšeně Ti tleskám...