Ať budem tu či nebudem
/jak osudu se zlíbí!/,
jaro se stane Osudem,
radostí mnoha lidí...

Snad petrklíčů kytička
je k srdci pravý klíček,
snad za ni nám svou Lásku dá
či uvnitř malý flíček...;o)))

Bohatý duchem,
v kapse jen díra,
bezcitu suchem
vždy se prodírá
naivní poeta,
co Láskou žije,
s múzami po léta
svůj nektar pije,
nedá mu moc práci
chvilku si snít
a pro inspiraci
do srdce jít...

Líbí se mi konec, i když bylo jasné, jak to skončí, přece jen hezké. Hodně se mi líbí i to opakování na konci věty (tužka, papír a já)

Krásné: Rozdrť v polibku ústa. To je moc silný verš, ale ve zbydku jako by nějaká slova snad scházela... Můj pocit:-)

sice úvaha, ale žádná převratná myšlenka...

jako bys byla u nás doma, jen jsem měla děti tři, ale to už je úplně jedno....

Co stane se s tím Osudem,
až On tu bude a my tu nebudem ...

Pěkný rytmus, moc dobře se četlo:-)

Hezky řečeno, jak jsou si tyhle dvě věci blízké. :-) Moc krásné :-)

100 i za ten obrázek :-o), taky miluju tanec ...

99 jen za to schořívá - jestli tedy svíčka neochořela...
jinak moc hezký....

představy a přání jsou to, co nás drží nad vodou, když jsou z nás trosky....

taky mívám v břiše motýlky :)
tvoje básnička je smuténková, ale četla se nádherně, tak přeji trochu sluníčkových dnů...

oho... zrovna jsem vcera premyslel, kam ses podela.. a zacinalo mi to byt i lito :)... dekuji za tuto basen... je tvoje :)

hezky den preji a castejsi napady a myslenky a basne :)

To vzpomínky jen v hlavě straší:
"Ohlédni se, jukni,
za dívkou co má ráda kaši
a vyhrnutou sukni.."
:o)

Poslední věta má pro mě určitý význam tak, jak je.
Nebudu ji měnit ;)

nostalgiku:)...
já zapomněla na ta slova
uplynul rok, dva a já
... jeho srdce chtěla znova

děkuju

100% za tohle, nostalgiku!:)

aha, tak už vim. děkuju za objasnění:) a.. rádo se stalo!

kol prstu motal zlaté nitě,
to snad na prince si hrál
a na plot psával "miluji tě"
ty smála jsi se opodál