|
to jsem si dnes přivezl
 18.12.2007 11 2116(34) 0 |
Zima, to není pouze sníh,
to je i jiné nastavení
osy Země.
A ten dnešní,
rychlý západ slunce
rozlil pocit štěstí ve mně.
Jo.
Medový horizont.
Měnící se do barvy
domácího žloutku.
Jo.
Jak vánoční prskavku,
něco ve mně zapálil
a osvobodil loutku.
Pouhý západ slunce,
přetrhal na mně provázky.
Vnímám.
Já jsem člověk.
Tak jak jsem mohl žít
bez lásky.
Vždyť je ji plno kolem.
Jen dát nohu z plynu,
ubrat a nebýt v.... !
to je i jiné nastavení
osy Země.
A ten dnešní,
rychlý západ slunce
rozlil pocit štěstí ve mně.
Jo.
Medový horizont.
Měnící se do barvy
domácího žloutku.
Jo.
Jak vánoční prskavku,
něco ve mně zapálil
a osvobodil loutku.
Pouhý západ slunce,
přetrhal na mně provázky.
Vnímám.
Já jsem člověk.
Tak jak jsem mohl žít
bez lásky.
Vždyť je ji plno kolem.
Jen dát nohu z plynu,
ubrat a nebýt v.... !
12.01.2008 - 20:25Ty to máš vždycky tak živé..:-)), do těch posledních teček jsem si já dosadila.."v krimu"...toš, co už se mnů...:-)
19.12.2007 - 20:25uživatel smazán
krásně barevná!
18.12.2007 - 20:20Když slunce za horizont padá,
do duše vlévá podivný klid,
najednou vše lehčeji vypadá,
jak to? Asi má to tak být....
do duše vlévá podivný klid,
najednou vše lehčeji vypadá,
jak to? Asi má to tak být....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Horizont : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Srdečnost
Předchozí dílo autora : Pátá sirka
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
EmoticoneDonie [13], KOMFORNOT [11], ewon [11], Samael [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
