Hádej, kdo jsem

Každý ví, leč nechce vědět,
jak lehké je nenávidět.
Nenávidím každý svůj obrat.
Nenávidím slovní spoje.
Přinášejí mi vnitřní rozvrat.
Přinášejí nepokoje.
Bytí je často zbytečnost:
Spálit obraz, vzít si pouze rám,
zahodit maso, sníst jenom kost,
dámy střídat a přesto být sám,
nosit teplý svetr na poušti,
proklínat lásku, emoce,
smát se, když tě štěstí opouští
a v zimě sbírat ovoce

S verši vždycky přichází
stav, který se mnou zahází.
Někam utíkám, hloubím hroby.
Na planetu, kde není strast.
Na tom světě nevládnou drogy,
na tom světě nevládne chlast.
Já nepsal nikdy o radosti,
o veselí či o kráse.
co následuje láme kosti,
mizí života extáze.
Teď ale už musím s tím přestat,
než mě to k vzteku dožene,
za inspiraci poděkovat,
tak:„Děkuji ti, Evžene!"