Déja vu

Tak to tam safryš napíšu: "Nevím jaké kvality dílo je, prosím o co nejkritičtější komentáře." nebo tak něco.

Náčelník Holá Ruka:
Jen jsem odpovídal na připomínky, tak mě nesuď, děkuji :-P.

Taky dobrej blázen :D

VKate: Eliška Vobrubová: Náčelník Holá Ruka: jayjay: ARA: Mejdlo:
Děkuju všem za více či méně konstruktivní kritiku. Byl jsem bez internetu, a tak jsem se nemohl přidat do diskuze. Tak abych odpověděl na dotazy, tak, Mejdlo, je tam jen jedna ženská. Holá Ruko, co se týče bodu 1. souhlasím, horší rým snad být nemohl, bod 3. - původně měla být mrtvá, bod 4. - obdoba bodu 1. Problém je, že i když napíšu sebevětší brak (a jsem si toho víceméně vědom, proto ho záměrně neobhajuji), zkouším, co to udělá, když to hodím někam veřejně k přečtení, abych viděl, co a kde (ne)udělat jinak, aby se to alespoň trochu dalo číst. Bohužel až po uploadnutí zjistím, zda-li to bylo uploadnutí hodné, či nikoli. Proto jsem rád za jakýkoli komentář.

Hola! Ruko! Nebudu ti lhát, že by mne tvá odpověď zcela uspokojila. Ale rozhodně je to pozitivní počin. A je mi sympatické, že si to utržení ze řetězu uvědomuješ. Prevíte! Nikoli beznadějný (jak se zatím zdá).

ARA: Ty jsi tu báseň nerozebíral... ve skupině... na jednu stranu je to jako mučení, kdy slyšíš ostatní sténat, na druhou stranu jako bys sám byl mučen... samozřejmě přeháním, ale tohle přirovnání mi přijde jaksi přesné... vem v potaz že do té doby než jsme přišli na psance jsme se setkávali jen s poezií buď námi napsanou nebo napsanou někým kdo to opravdu umí (když nepočít každoroční ničení mozkových buněk čtením děl z Evropy ve škole) pro mě osobně to byl takový šok že jsem se místo rozčílení pokusil zesměšit něco co mi přineslo muka (zase říkám, je to jen přehnaná metafora) snad ti toto vysvětlení postačí abys pochopil naše "utržení z řetězu"

Náčelník Holá Ruka: jayjay: Znovu si čtu komentáře k Déjavu a trochu se stydím. Napsal jsem vám, vy prevíti, že jste se moc rozdováděli. Později jsem si uvědomil, jak mne Eliška rozesmála tím štěpným krmelcem. Rozesmála, ale nesmála se Morionovi. Ani já. Ale dostalo mne to také do jiné nálady, což jsem záhy vnímal jako své selhání. Neboť jsem pak k vám byl nepřiměřeně mírný. A miním to upřímně a zcela vážně.
Autor někdy reaguje dotčeně, ješitně, uštěpačně, útočně. I na seriózní připomínky. A pak někdy sklidí, co zasel. Ale Morion NE!
To, co jste vy dva předvedli, bylo bezuzdné veselí. Taková debata by se hodila jen jako soukromé cvičení mezi vámi dvěma. Ale on se s vámi nehádal! Nehájil nedostatky! Když někdo ztratí soudnost a prezentuje své chabé dílo na oficiální veřejné soutěži, je to jiná situace. Ale ani tam by se s ním nemělo jednat povýšeně, jako by pyšně přinesl k ochutnání lejno! Nemusí to být tak.

Když jste začínali psát, pomáhal vám někdo, upozorňoval na nedostatky a chyby? Možná ano. Pak buďte rádi, že s vámi jednal slušně. Snad ano.

Náčelníku Líná Holá Smělá Ruko, upírám ti jméno Líná. Abys je nezneužíval. Neschovával se za lenost. Tady jsi líný nebyl! A s tou svojí odpovědí: Stud....pche :D, jsi nezabodoval!

Předevčírem jsem si přečetl něco od Homéra. Píše tam, že se chová povýšeně. Mám důvod věřit, že to bylo výrazně autobiografické. Přestože se dá i vlastní upřímnosti zneužít jako alibi, musím mu přiznat i jistou překvapivou míru upřímnosti k sobě samému. Zkuste to i vy.

ARA: Děkuji:-) Bez nároku na honorář daruji:-)

ARA: Dost změn je málo, A stud.. pche :D

Náčelník Holá Ruka: jayjay: Vy prevíti! Moc jste se rozdováděli. Mějte trochu......no........tendleten.......sakra, stud nebo co já vím. No táááák.

Eliška Vobrubová: Paprsků krmelec? To je nádhera! Vyprsknul jsem smíchy. To je neobyčejně štěpné. Protože světla je příjemné a opojné mít plný kotel i kostel. Toho....řekněme světského i toho poznání. Ale chtělo by se někdy i rouhat a toho světla se přejíst. Mít ho plný krmelec!

Ale nikomu bych ten nápad nenabízel, ale pokusil bych se to sám zapracovat do nějaké veliké hlíny. Možná to zkusím koupit... :-)

A k básni. No...., je to kostrbaté. Opravdu by to chtělo dost změn.

jayjay, Náčelník Holá Ruka:
A co takhle? "Slunce na můj kavalec paprsků hrne krmelec?"

jayjay: to si nějak nedokážu představit...

Náčelník Holá Ruka: A co třeba " Slunce valí na mou postel, paprsků slunečních kostel" ?

první a jediné, co mě napadlo, je taky spojení s Havranem...nevermore

Je to jako Deja vu... jako bych už to někdy četl!
No každopádně se sem hodí jeden výraz z angličtiny WTF? a pak ještě jeden OMG...
1. Brože - Lože... (proč nenapsat Slunce valí na mou postel, paprsků slunečních kotel)
2. Smrt autora by určitě pomohla.. totiž chci říct subjektu
3. Jak dívá se shora? Dospěl jsem k řešení že Leonora byla prostitutka nebo prostě jenom namyšlená nána, nebo je tuhá... Co z toho je správně?
4. Světla - Světa... ;(
5. Přikláním se k teorii trpaslíčka, přidávám, že trpaslíček se asi hrozně ožral, skončil v bordelu a podvedl svoji milou...

Já si pořád nemůžu ujasnit kolik že tam je těch ženskejch. Z toho, jak je báseň napsaná, bych usuzoval, že minimálně dvě ale když se odpoutám od těch slov a podívám se po prvním plánu, tak mi připadá že asi jenom jedna. Je to záhada.

Inspirace Poeovým Havranem je nepřehlédnutelná, leč bohužel až příliš přímočará, respektive prvoplánová. Poe to o sobě a Leonoře napsal líp - ve formě, obsahu i logice textu. Toto dílo jeví se mi být kostrbatým nejen v metru, ale i ve verších a rýmech i v logické stavbě textu. Snaha o vytvoření atmosféry vychází naprázdno. A po verši "Sním si návrat za světla" báseň se zcela zapletla.

Troufám si říct jediný obstojný výklad básně – tzv. Teorie trpaslíček.
Báseň popisuje život malého trpaslíčka, který bydlí na křesílku na římse (pravděpodobně krbové). Jeho život se odehrává ve snách, mdlobách a v noci.
Překvapivost básně je vytvořena neustálou změnou metra a to často i během verše. Mistrovsky je tajemnost básně dovršena kontrastním příchodem zlaté brože do lože.
Čtenář je na konci utěšen nadějí, že básnický subjekt – trpaslíček – (i když já osobně jako básnický subjekt vidím samotného autora) má před sebou již jen jeden den života.