tyto věty se dlouho schovávali hluboko v mé mysli jen jako moje myšlenky... ale nenacházela jsem ta správná slova, abych přesně popsala co cítím.....
přidáno 06.10.2011
hodnoceno 24
čteno 1242(31)
posláno 0
Život je boj a já neumím zacházet se zbraněmi.
Život je boj a já neovládám ani jedno bojové umění.
Přesto všecko se ale stále nevzdávám.
Nikdy nevytáhnu bílou vlajku a nezamávám s ní.
Nikdy nezvednu ruce vzhůru a nenechám se bezmyšlenkovitě vláčet ubíhajícími dny.
Nebudu jen pouhým pěšákem na šachovnici života.
Naučím se strategii boje a budu velet…
přidáno 28.01.2012 - 23:55
Inu ... FOR THE VICTORYYY !!!!!
přidáno 16.10.2011 - 02:33
Opravdu jsi mne potěšila! Svým postojem k tomu dialogu. Postojem, jakým jsi jen potvrdila to, co jsem se ti pokusil naznačit tím malým komplimentem o tvém talentu komunikovat. Oceňuji, že jsi přečkala tu naši diskusi nad Životabojem v klidu a je zřejmé, že s porozuměním a důvěrou, že byla vedena čistě a bez postranních úmyslů. To je jediný způsob, jak se úspěšně dostat dál a k jádru. Tobě jistojistě nehrozí, že bys někomu okomentovala jeho text jízlivou otázkou, na kterou znáš odpověď, aniž bys uvedla, čím se ti ten text jeví být slabým! Puero tě odhadl dobře! Nejsi idiot! Nejsi idiot, který chtěl předvést, jak skvěle umí psát! Moc objevný komentář to nebyl, není-liž pravda......... Ale jsem za něj vděčný, protože jsem zpozorněl a začetl se. A přineslo mi to příjemnou zkušenost s vnímavým jayjayem, který někdy třeba překvapí silou důrazu na nějakou myšlenku, ale i pak stojí za to zpozornět. Nebo i proto...

Umělecká hodnota Životaboje není nic moc. Ale to by mělo být fuk! Protože se můžeš radovat z jiné hodnoty. Větší a důležitější. Z té svojí. Z toho umění pozitivní strategie "boje". Ustála jsi to na jedničku. Způsobem, který často vyráží hloupé zbraně z rukou.
přidáno 16.10.2011 - 00:41
ARA a jayjay: je pro mne velkou ctí, že jste se zastavili nad mým dílkem a rozjeli zde tak zajímavou diskuzi =) V životě by mne nenapadlo, že pár krátkých vět vyvolá takový příval myšlenek a názorů, které jste zde uvedli =) Díky =)
přidáno 13.10.2011 - 23:11
ARA: Jsem rád, že to vidíme stejně.
přidáno 13.10.2011 - 22:48
jayjay: Tak to byla příjemná zkušenost. Tento dialog s tebou..
přidáno 13.10.2011 - 22:29
ARA: Ano! Jde o vnitřní svět. Odhalení svého vnitřního světa, jeho zákonitostí, zvláštností, všedností, to je ta jehlice do očí vražená. Vražená ne s úmyslem oslepit, ale přinést prozření. Ukázat se světu zevnitř a dát mu sebe sama ochutnat. Na špičku jazyka mu dát tu nejpálivější myšlenku, smočit mu rty ve svém smutku.

A máš pravdu i v tom, že nelze říci, že je báseň nepravdivá. A já si to plně uvědomoval, již když jsem to prvně vykřikoval. Ale je lepší křičet o něco víc, než je potřeba, než se potom bít do hlavy a litovat své přílišné obezřetnosti. Báseň skutečně není nepravdivá. Ale není ani pravdivá, a to právě pro svou slabou přesvědčivost, jak jsi vtipně podotkl. Zobrazuje téma všední a známé, byť možná slovy v něčem novými či zajímavými. To všední a známé má zajisté svou cenu, když básník, všímaje si jej, může už jen svým povšimnutím přinést novou věc, promítne-li skrze všední (ach, jak lehce mluvím o odvaze a o vůli jako o věcech všedních) do světa i svůj svět vnitřní. A to bylo to, co mi u této básně chybělo a chybí. Není tam odhalen vnitřní svět básníkův, což je pro mne u této básně jedinou bernou mincí, jediným puncem básníkova tvrzení. Nepoloží-li do básně svůj život (jak já říkám), neotevřeli svůj vnitřní svět (což je pro mne totéž), nemůže být pak jeho báseň pravdivá.

To, zda může či nemůže být odvaha podložena jen sebou samou, je téma na esej a nerad bych jej tady již více rozvíjel. Zbytečně by to rozmělňovalo diskusi.

Hold a poklonu skládám autorce, které se tu vášnivě rozepisujeme pod dílem.
přidáno 12.10.2011 - 22:42
jayjay: V předešlém komentáři jsem zapomněl kliknout na tvé jméno, promiň. Rád bych ještě něco doplnil. Možná už vím, proč máme spor o té pravdivosti. Myslím, že se nejedná o nepravdivost, ale o slabou přesvědčivost. Ten silný zážitek z umění je je dán právě tím mocným dotekem pravdy. A když je umění slabší, je ten dotek všednější nebo třeba docela všední. Proto ale nemusí být ten projev nepravdivý. Může být ale natolik všední, že ta pravda z něho nikoli prýští, nikoli zasáhne nečekaným průhledem, průnikem do esence, ale jen .... jen třeba všedně zaujme pozornost.
přidáno 12.10.2011 - 21:25
Odvaha MŮŽE být podložena sama sebou! Protože pocit sebedůvěry a sebejistoty jsou "jen" emoce. A ty buď prožíváme nebo ne. Buď jsou v našem prožívání přítomny-tedy existují-nebo ne. Iracionální sebedůvěra-zbytnělá, to je už pocit nadřazenosti a může vést třeba k tomu, že prohrajeme svůj nespravedlivý boj ve zničujícím úžasu a zklamání a procitnutí. Tys to trefil jayjay! Opravdu to působí jako pocit sebedůvěry a sebejistoty. A mně se zdá, že zcela legitimní. Ale ty chceš znát důvod toho pocitu, není-liž pravda?
Chceš znát, proč je někomu většinou dobře a jinému většinou zle? A proč je to rozdílné prožívání tak rozdílné i ve stejném prostředí a třeba bez podnětů z vnějšího světa? Protože pramení z vnitřního světa.

Tak si zkus představit třeba dvě chaty u řeky a před nimi lehátka. Na jednom bude ležet Melisa a druhém....kdosi. Za Melisou příjde nějaký podvodník , který bude stát o její pozemek a začne ji strašit stoletou vodou. A Melisa řekne. Hmmm, to by bylo nepříjemné, ale dnes je krásný den a hladina je zatím tak akorát. Až to přijde, tak to příjde, mohu pak i stanovat. Ale zatím mám svoji útulnou chajdu.

Podvodník navštíví druhého chataře a bude mu krmit uši stejným způsobem. A ten člověk začne prožívat docela jiné emoce. Propadne panice, úzkostným pocitům a katastrofálním představám, kterých se už nezbaví a nakonec pozemek i s chatou prodá pod cenou. Proč? Protože jeho vnitřní svět a vnitřní prožívání je jiné.

Jaký je důvod nenechat se zmanipulovat a zůstat v klidu? Je to schopnost příjemně prožívat. Pramení z vnitřního světa. Z vůle a schopnosti žít i s překážkami. Pramení ze stabilního prožívání vlastních pozitivních emocí.

Pozitivní emoce, které člověka udržují silným, mu samozřejmě pomáhají o to víc, o co víc umí vyhodnotit situaci. Ale pokud se člověk musí spoléhat jen na rozum a musí přemáhat strach a pochybnosti z něho plynoucí, je tím ve značné nevýhodě. Nemůže být nikdy tak úspěšný.

Ptáš se, k čemu je ta vyjádřená vůle. K příjemnému životu. To není málo. A ptáš se, kde bere Melisa tu jistotu. Já myslím, že to s tou jistotou zas tak moc nepřehnala, když si uvědomuje, že se musí učit tu strategii boje. Kde berou tu jistotu ti, kdo píší třeba: navždy Tvůj nebo: nikdy Tě neopustím? Jisté to nikdy není, přesto se to stává. Někdy pramení taková slova především z přání. A někdy z hlubokého citu, který je tak silný, že dává takovou míru víry, která je vnímána jako jistota.
přidáno 12.10.2011 - 20:37
Život je boj, často tě napadne, srazí na kolena. Já v tom vidím slabost, život do nás stále naraží, sráží na kolena. Jsi slabá, ale pořád máme v sobě určitej pramen hrdosti, který se nenechá přesto všechno porazit a vyzvidne nás ze dna vzhůru. Jsem slabá, ale mám hrdost a sílu, tak nějak to z toho cítím já.
přidáno 12.10.2011 - 19:11
ARA: K mému tvrzení o nepravdivosti básně mne vedlo následující: "chtěla jsem tím říci, že život není jenom procházka růžovou zahradou, ale že jsou i okamžiky, kdy nám ten život přijde tak trochu nefér a zlý... a v těchto chvílích se prostě nesmíme nechat zastrašit. Musíme vstát, zvednout hlavu a jít dál.... Tak nějak jsem to myslela...." //Melisa
Souhlasím, že to básnice v básni vyjádřila. A to dlužno podotknout ne tak pateticky, jako v následném komentáři. Postavila báseň na osobním příkladu a ne na mentorování druhých. Super.

"Život je boj a já neumím zacházet se zbraněmi.
Život je boj a já neovládám ani jedno bojové umění."

Jenže mne sžírá pochybnost při čtení veršů "Nikdy nevytáhnu bílou vlajku a nezamávám s ní..." (až do konce). Jak si může být tak jistá? Proč si je tak jistá? Kde se bere její sebedůvěra a sebejistota? Vše to působí jen jako pocit sebedůvěry a sebejistoty.

Tvé vysvětlení "Sebedůvěra a sebejistota pramení z vnitřních zdrojů. Z genetické výbavy a šťastných shod okolností, které ji nezničily." není v básni ničím podloženo.

Když v básni chybí zdůvodnění, tak z toho potom jasně plyne pocit čtenáře, že je to "jedna z milionu básní o životě, které říkají jak je život na hovno a básník ho přesto bude žít protože je úžasně odvážný..." // Náčelník

Odvaha nemůže být podložena sebou samou. Je za ní ještě něco víc, jinak je víc hloupostí než odvahou. Souhlasím, že verše

"Nebudu jen pouhým pěšákem na šachovnici života.
Naučím se strategii boje a budu velet…"

poskytují zdánlivé vysvětlení. Jsou dokladem vůle nepodvolit se, naopak vůle ovládat svůj život. A nyní "Proč?" Proč to básnice uděláš? K čemu ta vůle? A jelikož jsem v básni vysvětlení oné vůle nenašel a ono tam ani není, nevěřím jí. Je nepravdivá.

PS: A skvělá.
přidáno 12.10.2011 - 17:08
Melisa ale neříká, že skočí se skály dolů. Právě proto, že se nechce vzdát. Říká možná, že se postaví na její okraj a skočí, pokud dole bude dostatečně hluboká voda a, pokud možno, bez žraloků. A jen v případě, že nebude mít už jinou možnost. Nemám důvod jí to nevěřit. A i kdyby v takové mezní situaci tu odvahu skočit nakonec neměla nebo kdyby v rozhodující chvíli nemohla na okraj té skály dojít pro náhlou závrať, co na tom?
Přesto jí mohu věřit, že právě ve chvíli, kdy to psala, tu odvahu měla. Ten vnitřní životní pocit. Tu zdravou sebedůvěru a víru v sebe.
Básník může vysvětlovat, proč má odvahu skočit, ale mně její vysvětlení úplně stačí. Prostě nechce být pasivním otloukánkem. Odvaha může být podložena odvahou samou. Nemusí být podložena už ničím jiným. Žádným zoufalým motivem. Třeba jen vůlí žít důstojný život, k čemuž je někdy odvaha nezbytným předpokladem. Pokud nevěříš této básni, nemusí to být tím, že je nepravdivá. Může to být tím, že prostě nevěříš tomu vyjádřenému pocitu autorky. A ten může být stoprocentně pravdivý. Dokonce i v případě, že by to byl jen poryv sebedůvěry a sebejistoty. Když hudební skladatel napíše během jedné noci geniální muziku a drudý den není schopen napsat ani slaboduchou odrhovačku, neztratí ten noční opus nic ze své krásy.

K vyjádření vnitřního pocitu není nezbytné ten pocit vysvětlit hlubokou psychoanalýzou. Sebedůvěra a sebejistota pramení z vnitřních zdrojů. Z genetické výbavy a šťastných shod okolností, které ji nezničily.
přidáno 11.10.2011 - 22:04
Jen se nabízí ta otázka "Proč?". Věřím v upřímnost básníka a že nemluví planě. Ale víra musí být něčím podložena, jinak není pravdivá. A víra v (upřímnost) básníka může být podložena jen básníkem samým. Pokud tedy básník tvrdí, že se postaví na okraj skály a skočí dolů, musí mi říci proč. Nebo to udělat. Ani jedno se u této básně nevyskytuje.
Nevěřím této básni. Je nepravdivá.
přidáno 10.10.2011 - 20:22
Tak jo, tak já ti k té myšlence ještě něco doplním. Spousty lidí prošlo kurzy asertivity. Spousty manažerů i úředníků. I když získané dovednosti mohou pomoci, někdy bývá motivem spíš účinná manipulace než hlubší pochopení. "Velet" stínům se do jisté míry dá něčím, co je víc než povrchní dovednost (technika boje). Goleman napsal zajímavou knihu Emoční inteligence. Je moc zajímavé rozumět, co se děje v druhých. Rozumět tomu , co oni sami nevědí. Pak je vidoucí člověk ve výhodě. Není tolik překvapován, ani tolik zklamáván. A má možnost předpokládat..... Někdy je to docela dobrodružné :-)
přidáno 10.10.2011 - 17:14
ARA: Rozhodně nechci, aby mi někdo pochleboval. Chci, aby mi každý řekl svůj pravdivý názor. Jedině tak se dokážu ponaučit ze svých chyb a zdokonalit se ve způsobu vyjadřování svých pocitů a názorů. Jak už píšu v předchozím komentáři, nechtěla jsem tím říci, že život stojí za hovno...
Strategií, kterých se musím ještě naučit je hodně a na jejich naučení mám celý život...
Ta myšlenka s těmi stíny se mi líbí, to mě ani nenapadlo =) .. díky =)
přidáno 10.10.2011 - 16:55
Náčelník Holá Ruka: Já jsem tím ale nechtěla říci, že celej život stojí za hovno... chtěla jsem tím říci, že život není jenom procházka růžovou zahradou, ale že jsou i okamžiky, kdy nám ten život přijde tak trochu nefér a zlý... a v těchto chvílích se prostě nesmíme nechat zastrašit. Musíme vstát, zvednout hlavu a jít dál.... Tak nějak jsem to myslela.... ale každý z nás těm básním, a jiným dílkům, rozumí trochu jinak.... a možná je to tak i dobře ;)
přidáno 08.10.2011 - 22:50
Já také pochlebovat nebudu. Už proto, že to, doufám, nikdy nedělám a věřím, že ty bys o to ani nestála. O to stojí ješitové a pochlebují sroulové. Ani se tě nepotřebuji ptát, jestli jsi to psala, abys předvedla, jak skvěle umíš psát. To mne nějak nenapadlo.....U tebe ještě ne. Život bývá někdy bojem, a přesto mi z tvého dílka nevyznívá, že by musel stát za hovno a musel by být žit s úžasnou odvahou. Někdy však tomu tak bývá. A proto je mi sympatická ta myšlenka naučit se strategii boje i ta upřímnost vyznání, že se ji ještě musíš učit. Jedno "bojové" umění je důležité a ty máš možná talent se v něm zdokonalit. Třeba je to umění komunikace...
Někdy se tak dá i tak trochu velet. Třeba zavelet stínům. Nenechat je zbytnět.
přidáno 08.10.2011 - 22:11
přijde mi to jako jedna z milionu básní o životě, které říkají jak je život na hovno a básník ho přesto bude žít protože je úžasně odvážný...
přidáno 07.10.2011 - 23:57
puero: Nevadí. Jsem ráda za každý komentář a každý názor, protože to znamená, že se lidé nad mýma dílkama zastavili a popřemýšleli o nich. A to mi bohatě stačí.
Tuto miniaturu jsem nepsala proto, abych předvedla jak umím psát. Napsala jsem ji proto, protože mi tyto věty ležely už dlouho v hlavě a já už se o ně potřebovala s někým podělit. A tady na psancích mám pocit, že mě alespoň někdo "poslouchá" ....
přidáno 07.10.2011 - 23:49
díky, díky, díky =)
přidáno 07.10.2011 - 22:23
Promiň, ale já pochlebovat nebudu. Evidentně jsi to nepsala proto, abys předvedla, jak skvěle umíš psát. Viď?
přidáno 07.10.2011 - 19:52
hodne dobree
přidáno 07.10.2011 - 18:39
Pěkné :-)
přidáno 07.10.2011 - 15:59
Budeš velet? Život je boj, tak ahoj
přidáno 07.10.2011 - 14:26
bravó!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Život je boj : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vánoce z pohledu vánočního kapra
Předchozí dílo autora : Chtěla jsem...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku