Jezisi, pobavila!

helples: děkuju

Líbí se mi. Buď pozdraven ty i tvá citlivá duše.

Sasanka: No ono to přijde. Stejně bych ale moc nekoukal :-D

Homér: :-D

Psavec: Dík; k tomu konci to všechno směřuje, v kontrastu proti konci úvodní části.

Opět je to tu. Někdo hledí na formu a druhého zas obsah zaujme. Co po formě když sdělení není. Sdělením se o své dělíme. Ať si, někdo jde se prát a druhý začne psát. Život není o formě, ale o obsahu. Prázdný život jen prázdnotou formu vyplní. Přeji ten nejplnější život. Ať je co sdělovat.

mě pobavilo :D

Promiň, tohle už delší dobu znám.

LadyLoba: Asi ne, proutník jeden nezodpovědný...

Má smysl kometovat díla autorů, kteří sem už nepíší? Určitě ne, ale tohle se dobře četlo.

denisa: Díky, je to jen parodie na poezii. Jednu řádku škrtám, ta se nelíbí ani mně. Je to trash.

Morfeus: …ale bylo to tak :-)

Sasanka: Po vánocích už není nic.Meltu si sem tam uvařím..
Udržet vánoční růži je marnej boj ak lantánu měňavou.
Chceto zimní zahradu a zalévat jen trošku.

Připomnělo mi to Červeného trpaslíka. Rozpolcenost/Pes s karamelou v hubě a ty slepené karamely co měl Lister v kapse. Závěr mě zaujal, protože to asi shrnuje co si tím chtěla říct. Jestli se ti podařilo to ze sebe dostat a je ti lépe, nech to plavat. Jestli ne, zkus to znovu a lépe bez těch sladkostí a zvratky to má sice koule, ale pokud nefandíš prokletým, odsuzuje to báseň kamsi. Každopádně inspirace je všude a ta poslední věta se mi líbí, čím častěji ji čtu :)

kekebreke: Ze začátku se mi z těch hrubek protáčely panenky a některé básně byly spíš křížovka. Jenže zrovna u Dandyho to absolutně nemá smysl. Můj manžel píše ještě hůř, ale o poezii se naštěstí nepokouší. No já třeba opravu hrubek ocením, protože mám hodně slepých míst a psaní se chci věnovat. Čárky mezi větami v poezii... pro mě* je to,* jako když moucha sere na obrazy. Možná by tady nezaškodil gramatický koutek, kde by byly tipy a triky na zapamatování těch nejběžnějších chyb. Takový tahák.

Ty ještě dojídáš perníčky? :) Mě* zbyla už jen vánoční hvězda, kterou občas někdy dokážu udržet naživu. Já už jsem* si zvykla Jardo, kdo chce, zvládne to rozluštit i s hrubkami. Já se zrovna snažím prokousat mezerami co mám v češtině. Jak mě* se nechce a mozek, ten na mě* vyplazuje rovnou jazyk.

Protože je to obráceně a ještě kvůli rýmu.

Na křídlech času
tady a teď
se smrtí na zádech
mi zas dochází dech.

Srdce láskyplné
pevný to směr
s tebou už jen
dotančím životem…

Jak říkám, obsahově mě nadchla ;)

A ještě ta komunikace se čtenářem je hodně fajn. Tak si tak říkám, číst jednu báseň víckrát, pokaždé v jiném rozpoložení, nejspíš bych se zasekla pokaždé na něčem jiném (teda nesmí to mít čtyři řádky). Hmm časová smyčka skoro :)

Dandy: Děkuji...:-)