|
Ukázky automatické „kontroly“ děl umělou inteligencí, dostupné na Psancích platícím autorům.
|
Předmluva
PSANCI.cz nedávno zavedli pro platící autory „kontrolu“ děl před vložením pomocí umělé inteligence. Abyste to nemuseli dělat, vyzkoušel/a jsem tuto funkci za vás na výběru svých starších děl (kterým tímto také dělám reklamu) a jednoho novějšího.
Text od umělé inteligence je uváděn bez úprav kurzívou (až na značku „vp2“ v jednom z úryvků, kde tomu bránily technické důvody), můj komentář k němu uvádím tučně.
Cílem je, abyste si mohli udělat představu, co vám tato funkce může nabídnout, aniž byste ji museli zkoušet. (Ale pokud ji budete zkoušet a budete ochotní zveřejnit hodnocení svých děl, pošlete mi odkaz, rád/a si to hodnocení přečtu — a možná si pak přečtu i to dílo.)
Plechovka (báseň)
Text je zjevně parodickou/experimentální variací na Poeova "Havrana" (Ravena), přebírající jeho formu, rytmus a refrén ("nula navíc" místo "nevermore"), přičemž záměrně kombinuje archaizující básnický jazyk s moderním slangem a odbornou terminologií (leasing, karburátor, algoritmus, sítnice). Gramaticky a pravopisně je text v zásadě korektní, byť místy obsahuje neobvyklé nebo archaické tvary a syntaktické konstrukce (např. "jsoucí zvědavá", "vyskytujíc se v malém množství"), které však působí jako záměrný stylistický prostředek, nikoli jako chyba. Některé věty jsou výrazně přetížené a syntakticky komplikované (např. dlouhé souvětí s "tyčinky na mé sítnici"), což snižuje srozumitelnost, ale odpovídá to experimentálnímu, básnickému charakteru díla. Obsahová logika je vědomě absurdní a groteskní – vážná existenciální úzkost ze ztráty zápočtu je kontrastována s triviálním objektem (plechovkou od auta), což vytváří komický efekt v duchu parodie. Celkově jde o stylisticky náročný, ale vnitřně konzistentní experimentální text, kde odchylky od standardní gramatiky slouží uměleckému záměru, nikoli jsou chybou.
S touto kritikou souhlasím, až na to, že mi ta báseň nepřipadne experimentální, spíš umělecká. Ale to je možná otázka názoru. Pojďme zkusit díl satirického seriálu...
Prokop z Absurdistánu (40) (vtipná povídka)
Text je gramaticky i pravopisně v pořádku, bez zjevných chyb ve shodě, interpunkci nebo pravopisu. Stylisticky jde o satirický text s ironickým odstupem, který je vnitřně konzistentní a udržuje jednotný absurdní tón (např. strany „Ano" a „Ne", prezident ve svěrací kazajce). Drobnou nejasností je formulace „vedení ústavu zdůvodnilo tím, že by bylo nedůstojné, aby si osoby musely pro státní vyznamenání zajít do psychiatrické léčebny" – logika zde poněkud pokulhává, protože důstojnost by měla trápit spíše vyznamenávané, ne vedení léčebny, ale v kontextu absurdní satiry to funguje jako záměrný žertovný nesmysl. Srozumitelnost je celkově dobrá, čtenář snadno sleduje dějovou linii i narůstající absurditu situace.
I tato kritika se mi líbí. Obsahuje dobrý postřeh, který by člověk od umělé inteligence nemusel čekat.
Plytká hygiena hlavy (službě předána ke kontrole jen poslední ze tří variant)
Text je gramaticky velmi konzistentní, důsledně používá dvojtvary (např. "vzal/a", "je/ho/jí"), což je zřejmě záměrný stylistický prostředek reprezentující genderově neutrální nebo neurčenou postavu – tato volba je systematická a nepůsobí jako chyba, ale narušuje plynulost čtení. Drobné přehlédnutí je ve větě "Singularis vzala hlavici sprchy" – zde chybí lomené "/a" konzistentní s ostatním textem. Interpunkce a pravopis jsou v pořádku, věty jsou syntakticky správné i při své délce a komplexnosti. Obsah je srozumitelný, i když硬 některé odbočky (medvídek Pú, Lennie, úvahy o logice) mírně narušují plynulost vyprávění, ale zapadají do charakterizace introspektivní postavy. Celkově je dílo stylisticky sevřené, s jasnou vnitřní logikou navzdory nezvyklé formě zápisu genderu.
Velice oceňuji, že uměligence objevila moje opomenutí díky kontrole konzistence. Čínský znak v odpovědi je něco, co se lidem stává hodně vzácně, pokud nemají nestandardní klávesnici jako já (mně se díky překlepům dost často v textu objeví ŧ). Pojďme zkusit scénář, díl seriálu Ester Krejčí:
Ester Krejčí S01E03: Triangulace Astry (scénář)
Text je z gramatického a pravopisného hlediska téměř bezchybný, drobné nedůslednosti se objevují v mezerách před interpunkcí ("dílek pizzy") a v psaní přímé řeči po dvojtečce s malým písmenem u některých režijních poznámek. Nejvýraznější logická nesrovnalost je záměna jména postavy v scéně 16 – Bedřich Savý mluví o "spolužákovi Tamara Janů", ačkoliv je uvedena jako žena ("moje spolužačka Tamara Janů"), a v předchozí scéně je vyznamenaná postava nazývána "Iris Narcis", ačkoli podle seznamu osob a celého předchozího textu jde o "Moji vinnou révu" – to působí jako nekonzistence ve jméně postavy, kterou by bylo vhodné sjednotit. Rovněz shrnutí epizody chybí mezera po interpunkci ("vodu".Jana"). Stylisticky je dílo velmi vydařené, dialogy jsou přirozené a osobité, humor funguje na kontrastu racionality Ester Krejčí s ostatními postavami, a děj je srozumitelný a dobře strukturovaný i přes množství postav.
Zde uměligence podala nedokonalý výsledek. První odhalené chyby jsou v pořádku, ale pak tvrdí, že se v textu objevuje "moje spolužačka Tamara Janů", což není pravda. Text, který má uměligence na mysli, říká Ester Krejčí a zní: „Asi nejnechutnější bylo, když můj spolužák Tamara Janů přiznala, že své sestře popisovala trávící soustavu přežvýkavců, která sestává ze čtyř žaludků - bachor, kniha, čepec a slez.“ To, že je Moje vinná réva v jedné scéně označována jako Iris Narcis, vyplývá z reálií a není divu, že tomu uměligence nerozumí. I čtenáři tomu nejspíš porozumí až po přečtení dodatků, chyba to ale není. „Dialogy jsou přirozené a osobité“ — toto tvrzení mě hodně udivuje, protože recenze na knižní vydání seriálu Ester Krejčí dialogy postav naopak označila za nepřirozené a křečovité. Nesnaží se mi ta kontrola příliš lichotit? Napadá mě, že se musím zeptat, zda se ta kontrola řídí podle úrovně kritiky nastavené v účtu...
Pojďme zkusit něco experimentálního...
Bádání odposlouchávacího přístroje (kvazisurrealistické dílo)
Text je gramaticky i pravopisně téměř bezchybný (interpunkce, shoda podmětu s přísudkem, skloňování jsou v pořádku), ale obsahově a stylisticky je zcela nesrozumitelný – jde o sled abstraktních, vzájemně nesouvisejících pojmů a frází, které nevytvářejí logický ani smysluplný celek. Věty jsou syntakticky nadměrně komplikované, s hromaděním předložkových vazeb ("vedle", "podél", "skrz", "vzadu za"), což ještě znesnadňuje pochopení případného záměru. Chybí jasná dějová linie, téma i logická návaznost mezi větami a odstavci. Objevuje se tag [vp2] a [/vp2], který zřejmě není součástí samotného textu a působí jako technický artefakt. Doporučuji zásadní přepracování obsahu s jasně definovaným tématem a logickou strukturou, případně jde o experimentální/nesmyslný text, kde je tento stav záměrem.
Líbí se mi, že uměligence uvedla obě možnosti; v tomto případě platí ta druhá a nesrozumitelnost je záměrem. Překvapuje mě, že se kontrola zmiňuje o značce „vp2“, zatímco značky „b“ a „i“, které se hojně objevují v ostatních textech, jí potíže nedělají. Není to příznak nějaké chyby parsování? Další na řadě k vyzkoušení je úvaha...
Meze vnímání umělecké hodnoty (úvaha)
Text je gramaticky i pravopisně velmi čistý, drobné chyby se objevují ojediněle: „za zvlášť velkolepé“ (správně, ale styl kolísá mezi hovorovostí a odborností), „mnohokrát se líbavšího diváka“ je poněkud neobratná konstrukce, vhodnější by bylo „diváka, který se mnohokrát líbal“. Interpunkce u přísloví „Sytý hladovému nevěří,“ je nesprávná – čárka by měla být za uzavírací uvozovkou, případně nahrazena tečkou mimo uvozovky. V poznámce pod čarou č. 2 chybí sloveso či dokončení myšlenky („Čtenáři... vědí“ – vědí co? – věta působí eliptickým, ne zcela jasným dojmem). Obsahově je esej logická, argumentace postupuje systematicky od problému subjektivity přes příčiny odlišného vnímání k návrhu typologie vztahů dílo–vnímatel, závěr shrnuje hlavní teze přehledně. Srozumitelnost je vysoká, terminologie (harmonie, disharmonie, mimoběžnost, konstruktivní pnutí) je zavedena jasně a s příklady, což usnadňuje pochopení i abstraktnějších pasáží.
„„Čtenáři... vědí“ – vědí co? – věta působí eliptickým, ne zcela jasným dojmem“ — Překvapuje mě, že je podle uměligence tato formulace nesrozumitelná. Měl/a jsem na mysli to, že „čtenáři Tolkienova Listu od Nimrala to vědí“, tedy že vědí to, že co jeden považuje za vynikající, velkolepé dílo, může být pro druhého jen záplatou na ucpání děr ve střeše. Dobře, pojďme zkusit biografii...
O prezidentu Eichlerovi (biografie)
Text je jazykově velmi čistý, ale obsahuje několik zjevných překlepů a chyb: "obdžel" místo "obdržel", "narozdíl" má být "na rozdíl", "Nechělo se" místo "Nechtělo se", "snažší" místo "snazší", "zazíral" je pravděpodobně chtěné "zíral" nebo archaismus, ale působí jako chyba, a v kapitole 6 je nadbytečně zopakovaná věta o Antonínu Eichlerovi starším, který "se ale od možnosti... odradit nenechal" – tato věta duplicitně opakuje již řečené a je stylisticky neohrabaná. V kapitole 13 se objevuje "úlekem" místo správného tvaru "úleky" nebo lépe "z úleku". Slovo "poživatelná" v kap. 15 je použito správně, ale méně obvykle než "jedlá". Obsahově je dílo srozumitelné, chronologicky konzistentní a i přes fiktivní/alternativní historický rámec (rozpad Československa na tři části, vznik EDDR) logicky uzavřené a dobře stavěné; humorný a satirický tón (inzerát, popěvek, poznámky pod čarou) je udržen konzistentně. Doporučuji jen drobné korektury uvedených překlepů a zkrácení/vypuštění zmíněné duplicitní věty v kapitole 6.
Počet indikovaných chyb v tomto textu mě překvapil, ale ukázalo se, že se spíš umělé inteligenci nepovedlo hodnocení.
Následující odstavec z díla je prý stylisticky neohrabaný:
Antonín Eichler starší také občas vařil, přestože jeho partner se ho od toho snažil odradit. Antonín Eichler starší se ale od možnosti občas připravit oběd bez hovězího masa a smažínku odradit nenechal. (...)
Tak, uznávám, že trochu neohrabaně působit může a také se tam opakuje slovo „odradit“, ale není pravda, že by tam byla zopakovaná věta.
Slovo „úlekem“ se v sekci 13 neobjevuje, objevuje se v sekci 12 ve větě „řekl nahlas a tak sebejistě a charismaticky, že jeden z pracovníků úlekem málem spadl z otočné židle.“ Slovo „úleky“ zde naprosto určitě není správný tvar, „z úleku“ by bylo správně, ale „úlekem“ podle mě stačí.
Pokud jde o slovo „poživatelná“, uměligence zde prozrazuje necitlivost k podtónu. Slovo se objevuje v odstavci „Zásluhou ředitele Eichlera bylo rychle zorganizováno materiální zabezpečení dělníků v průběhu stávky, jídelny začaly opět připravovat poživatelná jídla a ředitel Eichler ve spolupráci s podnikovými právníky zahájil přípravy na vznik nového autonomního státu.“ V tomto kontextu by „jedlá“ znamenalo něco jiného a podle mě by se to tam nehodilo.
Takže v tomto případě se umělá integence příliš nevyznamenala. Pojďme zkusit jiný text z eichlerské tvorby:
O Náboženské společnosti půdce Eusebia
Text je čtivý a logicky uspořádaný, koncept "eichlerské češtiny" a fiktivní eusebiánštiny je konzistentně vysvětlen v poznámkách. Drobné pravopisné chyby: "začal si je po schůzích prohlížet a vypadal, že z nich má radost. Nelenil" – zde chybí mezera po čárce ("dozvěděl,začal"); dále nekonzistence v rodu sloves u slova "věřící" ("Řadové věřící byly podřízeny", "zůstalo jen několik řadových věřících, které se učily", "Každá nová věřící se musela vzdát") – slovo "věřící" jako podstatné jméno rodu ženského/mužského kolísá a shoda přísudku by měla být jednotná (buď "věřící" jako životné maskulinum plurálu s "byli podřízeni", nebo důsledně skloňovat jako "věřící" ženského rodu). Nejasná je i formulace "aby byl beze zbytku vyplněna" – zde je chyba ve shodě rodu ("nařízení... musela být vyplněna" je v pořádku, ale předchozí věta "o jeho nařízeních se nediskutovalo a musela být beze zbytku vyplněna" působí stylisticky neohrabaně, lépe by bylo "musela být beze zbytku splněna/naplněna", protože "vyplnit nařízení" není běžná kolokace). Jinak je dílo stylisticky vtipné, srozumitelné a vnitřně logické, včetně důsledně budovaného pseudojazyka a jeho gramatiky.
To, že bude eichlerská čeština umělou inteligenci trochu mást, se dalo asi očekávat. Překvapivé ale je, že si stěžuje na nekonzistentní rod, když slovo „věřící“ je v textu ve skutečnosti konzistentně rodu ženského. To, že „vypnit nařízení“ není běžná kolokace, mě nanapadlo, ale musím s tím souhlasit. Celkově přijatelný výsledek.
Může pomoci automatická kontrola i těm, kdo píšou v angličtině? Pojďme to zjistit...
Captain Cooker: There and Never Back (povídka)
Text obsahuje řadu gramatických chyb v angličtině: "started to sending" (mělo by být "started sending" nebo "started to send"), "belived" (správně "believed"), "thinks went wrong" (má být "things"), "ran off" použito nesprávně ve významu "vyčerpaly se" – správně by bylo "ran out". Dále je nekonzistentní použití minulého času a několik neidiomatických spojení ("get a warm mood" místo "warm up" nebo "get warm"). Obsahově je text absurdní a satirický, což je zjevně záměr, ale logika je zachována v rámci grotesky – nesmyslná mise "kreslit obrázek jižního pólu" a poté "pole dancing" tvoří konzistentní absurdní linku. Styl je čtivý a srozumitelný, humor funguje, ale jazyková stránka by potřebovala korekturu rodilým mluvčím.
Přestože mi angličtina nejde, přítomnost tolika chyb v textu mě převapila. Zde byla tedy kontrola umělou inteligencí velice prospěšná a zvážím vydání nové verze. Stávající verze má smysl pro lidi, jejichž cílem je dělat si legraci z mé špatné angličtiny.
A na závěr zkusíme kapitolu románu, při jehož vzniku umělá inteligence pomáhala...
Vamesa a Vanesa 25: Zkouška uvědomění
Text je čtenářsky srozumitelný a příběh logicky navazuje na předchozí zkoušku, i když samotný smysl „zkoušky uvědomění“ zůstává poněkud vágní a odpovědi obou dvojčat působí jako nedostatečně motivované vůči zadání. Gramaticky je nejnápadnější systematické používání neobvyklého rodu u postavy Eiry a Eldary („skrývalu“, „mělu“, „hy“, „mí“ místo „ji“) – pokud jde o záměrný jazykový prostředek pro genderově neutrální/jiné bytosti, je použit konzistentně, ale místy narušuje plynulost čtení (např. „dala mí největší volnost“ – zde by čtenář čekal „jí“). Objevuje se i nesrovnalost v shodě podmětu s přísudkem: „Když Vamesa viděla sourozence vracet se“ je stylisticky neobratné, vhodnější by bylo „viděla vracet se sourozence“ nebo „viděla, jak se sourozenec vrací“. Dále je gramaticky chybné „už jste nám pomohlu dost, ukázalu jste nám“ – při vykání by měl být tvar přechodníku/příčestí v množném čísle shodný s "jste" ("pomohly/pomohli"), zde se mísí vykání s jednotným číslem příčestí, což je nekonzistentní. Rovněž věta „Dorazili k Eiřivě stanu, kde už čekalu Eira“ má nesprávnou shodu (mělo by být „čekala“, pokud jde o gramatický rod jako u ostatních tvarů, ale i tak je "čekalu" v rozporu s "Dorazili" v množném čísle, což ale je v pořádku, pouze je třeba ujasnit, zda "čekalu" je záměrný tvar). Drobnou nesrovnalostí je i střídání „Čaroděj“ na konci textu, ačkoli dříve je Eldara označována jako elf a žena – zde by čtenáře mohlo zmást, zda je míněna Eldara nebo jiná postava.
Tato kapitola umělou inteligenci zmátla úplně, takže je to na delší komentář. Příběh logicky navazuje na předchozí zkoušku? To je divné, protože i když to z textu není patrné, předchozí zkouška skončila už před mnoha kapitolami, takže nevím, jak to na ni může navazovat. To, že zkouška uvědomění zůstává vágní, je záměr; uvědomění je samo o sobě poměrně široký pojem, takže pokud chcete něco takového u lidí zkoušet, musíte mít vágní a široké zadání. Uměligence rozpoznala užívání pátého rodu u Eiry (ale omylem usoudila, že se používá i u Eldary; zajímalo by mě, zda se takový problém objeví i u lidských čtenářů).
Pokud jde o neohrabanost „Když Vamesa viděla sourozence vracet se“, s tím souhlasím.
„Dále je gramaticky chybné „už jste nám pomohlu dost, ukázalu jste nám“ – při vykání by měl být tvar přechodníku/příčestí v množném čísle shodný s "jste" ("pomohly/pomohli"), zde se mísí vykání s jednotným číslem příčestí, což je nekonzistentní.“ — Já tedy nevím, ale podle mě při vykání zůstává sloveso příčestí v jednotném čísle („vy jste nám pomohla“, nikoliv „vy jste nám pomohly“). Nebo jen špatně chápu, co se mi uměligence snaží říci?
Správně je „Eira čekalu“, v tomto se umělá inteligence také mýlí. Co se týče střídání čaroděj/elf, obojí už je čtenářům známo z předchozích kapitol, takže by zde nebezpečí zmatení hrozit nemělo. Toto nedorozumění je zřejmě způsobeno tím, že umělá inteligence nedostala reálie a přechozí kapitoly. Při kontrole románů tedy bude pravděpodobně dávat ne moc dobré výsledky, když nebude znát kontext předchozích kapitol.
* * *
Závěr
Názor si asi musí každý udělat sám. Můj názor je, že asi v osmdesáti procentech případů automatická kritika pomůže. Pokud jde o pravopis, srozumitelnost a formální stránku, pomůže i víc než lidští čtenáři. Ale zhruba v nějakých dvaceti procentech případů se zmate a navykládá nesmysly. A je na uživatelích, zda jim to stojí za to, nebo ne.
Uvítám komentáře, co si o tom myslíte.
PSANCI.cz nedávno zavedli pro platící autory „kontrolu“ děl před vložením pomocí umělé inteligence. Abyste to nemuseli dělat, vyzkoušel/a jsem tuto funkci za vás na výběru svých starších děl (kterým tímto také dělám reklamu) a jednoho novějšího.
Text od umělé inteligence je uváděn bez úprav kurzívou (až na značku „vp2“ v jednom z úryvků, kde tomu bránily technické důvody), můj komentář k němu uvádím tučně.
Cílem je, abyste si mohli udělat představu, co vám tato funkce může nabídnout, aniž byste ji museli zkoušet. (Ale pokud ji budete zkoušet a budete ochotní zveřejnit hodnocení svých děl, pošlete mi odkaz, rád/a si to hodnocení přečtu — a možná si pak přečtu i to dílo.)
Plechovka (báseň)
Text je zjevně parodickou/experimentální variací na Poeova "Havrana" (Ravena), přebírající jeho formu, rytmus a refrén ("nula navíc" místo "nevermore"), přičemž záměrně kombinuje archaizující básnický jazyk s moderním slangem a odbornou terminologií (leasing, karburátor, algoritmus, sítnice). Gramaticky a pravopisně je text v zásadě korektní, byť místy obsahuje neobvyklé nebo archaické tvary a syntaktické konstrukce (např. "jsoucí zvědavá", "vyskytujíc se v malém množství"), které však působí jako záměrný stylistický prostředek, nikoli jako chyba. Některé věty jsou výrazně přetížené a syntakticky komplikované (např. dlouhé souvětí s "tyčinky na mé sítnici"), což snižuje srozumitelnost, ale odpovídá to experimentálnímu, básnickému charakteru díla. Obsahová logika je vědomě absurdní a groteskní – vážná existenciální úzkost ze ztráty zápočtu je kontrastována s triviálním objektem (plechovkou od auta), což vytváří komický efekt v duchu parodie. Celkově jde o stylisticky náročný, ale vnitřně konzistentní experimentální text, kde odchylky od standardní gramatiky slouží uměleckému záměru, nikoli jsou chybou.
S touto kritikou souhlasím, až na to, že mi ta báseň nepřipadne experimentální, spíš umělecká. Ale to je možná otázka názoru. Pojďme zkusit díl satirického seriálu...
Prokop z Absurdistánu (40) (vtipná povídka)
Text je gramaticky i pravopisně v pořádku, bez zjevných chyb ve shodě, interpunkci nebo pravopisu. Stylisticky jde o satirický text s ironickým odstupem, který je vnitřně konzistentní a udržuje jednotný absurdní tón (např. strany „Ano" a „Ne", prezident ve svěrací kazajce). Drobnou nejasností je formulace „vedení ústavu zdůvodnilo tím, že by bylo nedůstojné, aby si osoby musely pro státní vyznamenání zajít do psychiatrické léčebny" – logika zde poněkud pokulhává, protože důstojnost by měla trápit spíše vyznamenávané, ne vedení léčebny, ale v kontextu absurdní satiry to funguje jako záměrný žertovný nesmysl. Srozumitelnost je celkově dobrá, čtenář snadno sleduje dějovou linii i narůstající absurditu situace.
I tato kritika se mi líbí. Obsahuje dobrý postřeh, který by člověk od umělé inteligence nemusel čekat.
Plytká hygiena hlavy (službě předána ke kontrole jen poslední ze tří variant)
Text je gramaticky velmi konzistentní, důsledně používá dvojtvary (např. "vzal/a", "je/ho/jí"), což je zřejmě záměrný stylistický prostředek reprezentující genderově neutrální nebo neurčenou postavu – tato volba je systematická a nepůsobí jako chyba, ale narušuje plynulost čtení. Drobné přehlédnutí je ve větě "Singularis vzala hlavici sprchy" – zde chybí lomené "/a" konzistentní s ostatním textem. Interpunkce a pravopis jsou v pořádku, věty jsou syntakticky správné i při své délce a komplexnosti. Obsah je srozumitelný, i když硬 některé odbočky (medvídek Pú, Lennie, úvahy o logice) mírně narušují plynulost vyprávění, ale zapadají do charakterizace introspektivní postavy. Celkově je dílo stylisticky sevřené, s jasnou vnitřní logikou navzdory nezvyklé formě zápisu genderu.
Velice oceňuji, že uměligence objevila moje opomenutí díky kontrole konzistence. Čínský znak v odpovědi je něco, co se lidem stává hodně vzácně, pokud nemají nestandardní klávesnici jako já (mně se díky překlepům dost často v textu objeví ŧ). Pojďme zkusit scénář, díl seriálu Ester Krejčí:
Ester Krejčí S01E03: Triangulace Astry (scénář)
Text je z gramatického a pravopisného hlediska téměř bezchybný, drobné nedůslednosti se objevují v mezerách před interpunkcí ("dílek pizzy") a v psaní přímé řeči po dvojtečce s malým písmenem u některých režijních poznámek. Nejvýraznější logická nesrovnalost je záměna jména postavy v scéně 16 – Bedřich Savý mluví o "spolužákovi Tamara Janů", ačkoliv je uvedena jako žena ("moje spolužačka Tamara Janů"), a v předchozí scéně je vyznamenaná postava nazývána "Iris Narcis", ačkoli podle seznamu osob a celého předchozího textu jde o "Moji vinnou révu" – to působí jako nekonzistence ve jméně postavy, kterou by bylo vhodné sjednotit. Rovněz shrnutí epizody chybí mezera po interpunkci ("vodu".Jana"). Stylisticky je dílo velmi vydařené, dialogy jsou přirozené a osobité, humor funguje na kontrastu racionality Ester Krejčí s ostatními postavami, a děj je srozumitelný a dobře strukturovaný i přes množství postav.
Zde uměligence podala nedokonalý výsledek. První odhalené chyby jsou v pořádku, ale pak tvrdí, že se v textu objevuje "moje spolužačka Tamara Janů", což není pravda. Text, který má uměligence na mysli, říká Ester Krejčí a zní: „Asi nejnechutnější bylo, když můj spolužák Tamara Janů přiznala, že své sestře popisovala trávící soustavu přežvýkavců, která sestává ze čtyř žaludků - bachor, kniha, čepec a slez.“ To, že je Moje vinná réva v jedné scéně označována jako Iris Narcis, vyplývá z reálií a není divu, že tomu uměligence nerozumí. I čtenáři tomu nejspíš porozumí až po přečtení dodatků, chyba to ale není. „Dialogy jsou přirozené a osobité“ — toto tvrzení mě hodně udivuje, protože recenze na knižní vydání seriálu Ester Krejčí dialogy postav naopak označila za nepřirozené a křečovité. Nesnaží se mi ta kontrola příliš lichotit? Napadá mě, že se musím zeptat, zda se ta kontrola řídí podle úrovně kritiky nastavené v účtu...
Pojďme zkusit něco experimentálního...
Bádání odposlouchávacího přístroje (kvazisurrealistické dílo)
Text je gramaticky i pravopisně téměř bezchybný (interpunkce, shoda podmětu s přísudkem, skloňování jsou v pořádku), ale obsahově a stylisticky je zcela nesrozumitelný – jde o sled abstraktních, vzájemně nesouvisejících pojmů a frází, které nevytvářejí logický ani smysluplný celek. Věty jsou syntakticky nadměrně komplikované, s hromaděním předložkových vazeb ("vedle", "podél", "skrz", "vzadu za"), což ještě znesnadňuje pochopení případného záměru. Chybí jasná dějová linie, téma i logická návaznost mezi větami a odstavci. Objevuje se tag [vp2] a [/vp2], který zřejmě není součástí samotného textu a působí jako technický artefakt. Doporučuji zásadní přepracování obsahu s jasně definovaným tématem a logickou strukturou, případně jde o experimentální/nesmyslný text, kde je tento stav záměrem.
Líbí se mi, že uměligence uvedla obě možnosti; v tomto případě platí ta druhá a nesrozumitelnost je záměrem. Překvapuje mě, že se kontrola zmiňuje o značce „vp2“, zatímco značky „b“ a „i“, které se hojně objevují v ostatních textech, jí potíže nedělají. Není to příznak nějaké chyby parsování? Další na řadě k vyzkoušení je úvaha...
Meze vnímání umělecké hodnoty (úvaha)
Text je gramaticky i pravopisně velmi čistý, drobné chyby se objevují ojediněle: „za zvlášť velkolepé“ (správně, ale styl kolísá mezi hovorovostí a odborností), „mnohokrát se líbavšího diváka“ je poněkud neobratná konstrukce, vhodnější by bylo „diváka, který se mnohokrát líbal“. Interpunkce u přísloví „Sytý hladovému nevěří,“ je nesprávná – čárka by měla být za uzavírací uvozovkou, případně nahrazena tečkou mimo uvozovky. V poznámce pod čarou č. 2 chybí sloveso či dokončení myšlenky („Čtenáři... vědí“ – vědí co? – věta působí eliptickým, ne zcela jasným dojmem). Obsahově je esej logická, argumentace postupuje systematicky od problému subjektivity přes příčiny odlišného vnímání k návrhu typologie vztahů dílo–vnímatel, závěr shrnuje hlavní teze přehledně. Srozumitelnost je vysoká, terminologie (harmonie, disharmonie, mimoběžnost, konstruktivní pnutí) je zavedena jasně a s příklady, což usnadňuje pochopení i abstraktnějších pasáží.
„„Čtenáři... vědí“ – vědí co? – věta působí eliptickým, ne zcela jasným dojmem“ — Překvapuje mě, že je podle uměligence tato formulace nesrozumitelná. Měl/a jsem na mysli to, že „čtenáři Tolkienova Listu od Nimrala to vědí“, tedy že vědí to, že co jeden považuje za vynikající, velkolepé dílo, může být pro druhého jen záplatou na ucpání děr ve střeše. Dobře, pojďme zkusit biografii...
O prezidentu Eichlerovi (biografie)
Text je jazykově velmi čistý, ale obsahuje několik zjevných překlepů a chyb: "obdžel" místo "obdržel", "narozdíl" má být "na rozdíl", "Nechělo se" místo "Nechtělo se", "snažší" místo "snazší", "zazíral" je pravděpodobně chtěné "zíral" nebo archaismus, ale působí jako chyba, a v kapitole 6 je nadbytečně zopakovaná věta o Antonínu Eichlerovi starším, který "se ale od možnosti... odradit nenechal" – tato věta duplicitně opakuje již řečené a je stylisticky neohrabaná. V kapitole 13 se objevuje "úlekem" místo správného tvaru "úleky" nebo lépe "z úleku". Slovo "poživatelná" v kap. 15 je použito správně, ale méně obvykle než "jedlá". Obsahově je dílo srozumitelné, chronologicky konzistentní a i přes fiktivní/alternativní historický rámec (rozpad Československa na tři části, vznik EDDR) logicky uzavřené a dobře stavěné; humorný a satirický tón (inzerát, popěvek, poznámky pod čarou) je udržen konzistentně. Doporučuji jen drobné korektury uvedených překlepů a zkrácení/vypuštění zmíněné duplicitní věty v kapitole 6.
Počet indikovaných chyb v tomto textu mě překvapil, ale ukázalo se, že se spíš umělé inteligenci nepovedlo hodnocení.
Následující odstavec z díla je prý stylisticky neohrabaný:
Antonín Eichler starší také občas vařil, přestože jeho partner se ho od toho snažil odradit. Antonín Eichler starší se ale od možnosti občas připravit oběd bez hovězího masa a smažínku odradit nenechal. (...)
Tak, uznávám, že trochu neohrabaně působit může a také se tam opakuje slovo „odradit“, ale není pravda, že by tam byla zopakovaná věta.
Slovo „úlekem“ se v sekci 13 neobjevuje, objevuje se v sekci 12 ve větě „řekl nahlas a tak sebejistě a charismaticky, že jeden z pracovníků úlekem málem spadl z otočné židle.“ Slovo „úleky“ zde naprosto určitě není správný tvar, „z úleku“ by bylo správně, ale „úlekem“ podle mě stačí.
Pokud jde o slovo „poživatelná“, uměligence zde prozrazuje necitlivost k podtónu. Slovo se objevuje v odstavci „Zásluhou ředitele Eichlera bylo rychle zorganizováno materiální zabezpečení dělníků v průběhu stávky, jídelny začaly opět připravovat poživatelná jídla a ředitel Eichler ve spolupráci s podnikovými právníky zahájil přípravy na vznik nového autonomního státu.“ V tomto kontextu by „jedlá“ znamenalo něco jiného a podle mě by se to tam nehodilo.
Takže v tomto případě se umělá integence příliš nevyznamenala. Pojďme zkusit jiný text z eichlerské tvorby:
O Náboženské společnosti půdce Eusebia
Text je čtivý a logicky uspořádaný, koncept "eichlerské češtiny" a fiktivní eusebiánštiny je konzistentně vysvětlen v poznámkách. Drobné pravopisné chyby: "začal si je po schůzích prohlížet a vypadal, že z nich má radost. Nelenil" – zde chybí mezera po čárce ("dozvěděl,začal"); dále nekonzistence v rodu sloves u slova "věřící" ("Řadové věřící byly podřízeny", "zůstalo jen několik řadových věřících, které se učily", "Každá nová věřící se musela vzdát") – slovo "věřící" jako podstatné jméno rodu ženského/mužského kolísá a shoda přísudku by měla být jednotná (buď "věřící" jako životné maskulinum plurálu s "byli podřízeni", nebo důsledně skloňovat jako "věřící" ženského rodu). Nejasná je i formulace "aby byl beze zbytku vyplněna" – zde je chyba ve shodě rodu ("nařízení... musela být vyplněna" je v pořádku, ale předchozí věta "o jeho nařízeních se nediskutovalo a musela být beze zbytku vyplněna" působí stylisticky neohrabaně, lépe by bylo "musela být beze zbytku splněna/naplněna", protože "vyplnit nařízení" není běžná kolokace). Jinak je dílo stylisticky vtipné, srozumitelné a vnitřně logické, včetně důsledně budovaného pseudojazyka a jeho gramatiky.
To, že bude eichlerská čeština umělou inteligenci trochu mást, se dalo asi očekávat. Překvapivé ale je, že si stěžuje na nekonzistentní rod, když slovo „věřící“ je v textu ve skutečnosti konzistentně rodu ženského. To, že „vypnit nařízení“ není běžná kolokace, mě nanapadlo, ale musím s tím souhlasit. Celkově přijatelný výsledek.
Může pomoci automatická kontrola i těm, kdo píšou v angličtině? Pojďme to zjistit...
Captain Cooker: There and Never Back (povídka)
Text obsahuje řadu gramatických chyb v angličtině: "started to sending" (mělo by být "started sending" nebo "started to send"), "belived" (správně "believed"), "thinks went wrong" (má být "things"), "ran off" použito nesprávně ve významu "vyčerpaly se" – správně by bylo "ran out". Dále je nekonzistentní použití minulého času a několik neidiomatických spojení ("get a warm mood" místo "warm up" nebo "get warm"). Obsahově je text absurdní a satirický, což je zjevně záměr, ale logika je zachována v rámci grotesky – nesmyslná mise "kreslit obrázek jižního pólu" a poté "pole dancing" tvoří konzistentní absurdní linku. Styl je čtivý a srozumitelný, humor funguje, ale jazyková stránka by potřebovala korekturu rodilým mluvčím.
Přestože mi angličtina nejde, přítomnost tolika chyb v textu mě převapila. Zde byla tedy kontrola umělou inteligencí velice prospěšná a zvážím vydání nové verze. Stávající verze má smysl pro lidi, jejichž cílem je dělat si legraci z mé špatné angličtiny.
A na závěr zkusíme kapitolu románu, při jehož vzniku umělá inteligence pomáhala...
Vamesa a Vanesa 25: Zkouška uvědomění
Text je čtenářsky srozumitelný a příběh logicky navazuje na předchozí zkoušku, i když samotný smysl „zkoušky uvědomění“ zůstává poněkud vágní a odpovědi obou dvojčat působí jako nedostatečně motivované vůči zadání. Gramaticky je nejnápadnější systematické používání neobvyklého rodu u postavy Eiry a Eldary („skrývalu“, „mělu“, „hy“, „mí“ místo „ji“) – pokud jde o záměrný jazykový prostředek pro genderově neutrální/jiné bytosti, je použit konzistentně, ale místy narušuje plynulost čtení (např. „dala mí největší volnost“ – zde by čtenář čekal „jí“). Objevuje se i nesrovnalost v shodě podmětu s přísudkem: „Když Vamesa viděla sourozence vracet se“ je stylisticky neobratné, vhodnější by bylo „viděla vracet se sourozence“ nebo „viděla, jak se sourozenec vrací“. Dále je gramaticky chybné „už jste nám pomohlu dost, ukázalu jste nám“ – při vykání by měl být tvar přechodníku/příčestí v množném čísle shodný s "jste" ("pomohly/pomohli"), zde se mísí vykání s jednotným číslem příčestí, což je nekonzistentní. Rovněž věta „Dorazili k Eiřivě stanu, kde už čekalu Eira“ má nesprávnou shodu (mělo by být „čekala“, pokud jde o gramatický rod jako u ostatních tvarů, ale i tak je "čekalu" v rozporu s "Dorazili" v množném čísle, což ale je v pořádku, pouze je třeba ujasnit, zda "čekalu" je záměrný tvar). Drobnou nesrovnalostí je i střídání „Čaroděj“ na konci textu, ačkoli dříve je Eldara označována jako elf a žena – zde by čtenáře mohlo zmást, zda je míněna Eldara nebo jiná postava.
Tato kapitola umělou inteligenci zmátla úplně, takže je to na delší komentář. Příběh logicky navazuje na předchozí zkoušku? To je divné, protože i když to z textu není patrné, předchozí zkouška skončila už před mnoha kapitolami, takže nevím, jak to na ni může navazovat. To, že zkouška uvědomění zůstává vágní, je záměr; uvědomění je samo o sobě poměrně široký pojem, takže pokud chcete něco takového u lidí zkoušet, musíte mít vágní a široké zadání. Uměligence rozpoznala užívání pátého rodu u Eiry (ale omylem usoudila, že se používá i u Eldary; zajímalo by mě, zda se takový problém objeví i u lidských čtenářů).
Pokud jde o neohrabanost „Když Vamesa viděla sourozence vracet se“, s tím souhlasím.
„Dále je gramaticky chybné „už jste nám pomohlu dost, ukázalu jste nám“ – při vykání by měl být tvar přechodníku/příčestí v množném čísle shodný s "jste" ("pomohly/pomohli"), zde se mísí vykání s jednotným číslem příčestí, což je nekonzistentní.“ — Já tedy nevím, ale podle mě při vykání zůstává sloveso příčestí v jednotném čísle („vy jste nám pomohla“, nikoliv „vy jste nám pomohly“). Nebo jen špatně chápu, co se mi uměligence snaží říci?
Správně je „Eira čekalu“, v tomto se umělá inteligence také mýlí. Co se týče střídání čaroděj/elf, obojí už je čtenářům známo z předchozích kapitol, takže by zde nebezpečí zmatení hrozit nemělo. Toto nedorozumění je zřejmě způsobeno tím, že umělá inteligence nedostala reálie a přechozí kapitoly. Při kontrole románů tedy bude pravděpodobně dávat ne moc dobré výsledky, když nebude znát kontext předchozích kapitol.
* * *
Závěr
Názor si asi musí každý udělat sám. Můj názor je, že asi v osmdesáti procentech případů automatická kritika pomůže. Pokud jde o pravopis, srozumitelnost a formální stránku, pomůže i víc než lidští čtenáři. Ale zhruba v nějakých dvaceti procentech případů se zmate a navykládá nesmysly. A je na uživatelích, zda jim to stojí za to, nebo ne.
Uvítám komentáře, co si o tom myslíte.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.