taron: Děkuju :)

PetrK.: :-)) děkuji za návštěvu!!!

Ehmmm... hi hi.. *drápe se rozpačitě na hlavě* ono jaksi, to nemá bejt JEN o lásce, ono to má bejt o věčném žití, o nedostižnosti času, o lásce mezi upírem a lidskou bytostí. Kdož zná mou inspiraci, kapelu Versailles, pochopí smysl zcela, ačto Versailles jsou Japonci a mají tedy, až na několik vyjímek, čistě japonské texty. Já se inspirovala jejich prvotními díly, nevím, jak teď, ale když začínali, tak si hráli (hlavně vokalista Kamijo) na upíry z jakéhosi klanu Potomci Růže. Sama jsem smysl onoho příběhu nikdy moc nepochopila, ale ty překlady textů byly na stejné bázi, jako můj Rozkvět. V engrištině Blossom of Violence. Naprostá Versaillovina. Mám v plánu donutit google, aby mi to do té japončiny přeložil.
^^'

kmotrov: správně! V panťáku je boží klid. Kolik já tam toho napsal a vymyslel. Teď teda jezdim autobusem, to tak pohodlné není.

možná ne originální, ale dobré, nepříliš opěvované myšlenky:-)

s tím zhmotňováním násobených myšlenek jste mi pomohli: snažím se marně zhubnout; pořád o tom přemýšlím..musím je někomu poslat..
Nemusíme si nic přát, stačí jen tak vysílat, když se nudíme, a tak.:-) Hezký námět.

Tahle je dobrá! Mnohem lepší, než ty předešlé rýmované. Já si sice nemyslím, že pravá láska má bolet, ale je důležité to poznat. A ono to má někdy něco do sebe. Vím dobře, o čem píšeš a i se mi líbí, jak je to podané a ten konec tomu dodal ještě smutnější a hlubší krvedech. :-D

Z jedný strany Alpiny z druhý padají miny........možná ji neznáš, když jsem byla malá tak ji zpíval tatínek a já vždycky brečela, končí to....to psaníčko je psáno, mou krví podepsáno, na italské frontě v šest hodin ráno...nicméně jsem chtěla napsat že v těch pár slovech může být skryt krutý osud

Víš, po přečtení bych si byl myslel, že tím oznamuješ světu, že chápeš, že pravá láska má bolet a že se člověk musí trápit a to, že je tím, po čem má toužit. A že tam, kde básníci vzývají lehkost a něhu je třeba odhalit také krutou tvrdost a rovněž ji označit za pravé potěšení. A pokud nazýváš lásku falešnou krutou mrchou, která musí být i přes svůj odsouzeníhodný zevnějšek milována, pak jsi můj člověk.

Napovědělo mi to to Ah. To tvrdé H. Žádné zjemnělé hladivé Ach. Ah. Je to vlastně totéž, jen jinak psáno. Teď mi na mysl vyplynul Shakespeare. A tím se vracím i do básně a zmíňce o růžích, protože Co růží zvou byť zváno jinak vonělo by stejně. To je to Ah. Voní stejně.

No a taky se mi líbil ten motiv nedosažitelnosti ve snu. Mívám to taky, akorát v temném lese, kam svítí Měsíc a mezi těmi vzrostlými přímkami kmenů se míhá to dlouhovlasé stvoření, které mi uníká a já ho hledám. A nenajdu. Myslím. Že jsi velmi kvalitní básnířka.

Moc pěkná :-)

Pěkná :-)

Výborná básnička :-) Konečně taky nějaká ta erotika tady :-D ;-)

mě připadá kvalitní :) Hodně kvalitní :)

Myslím si že je spousta krásný a záhadných věcí i ve světě dospělých.Stačí se koukat s otevřenýma očima) Ale rozumím ti.

Mám rád tajemno, kde vidím, co chci.
Tady vidím společnost, polapenou v pavučinách (starých i nových) lží, do které se zaplétají pořád další; končí to (začíná) v rodinném kruhu.:-)

mně chybí zpěv, hudba:-)

Zajímavé, podrobné:-); díky za Mlhavé zkapalnění!

Neni to zle jen chybi chytlavy refren

Líbí se mi obsah:-); ale všechny bubáky bych nestřílel:-)))

Jak já bych rád jezdil z práce vlakem. Mít čas do odjezdu na jedno pivo v nádražní putice...
Rád jezdím panťákem a vnímám to podobně jako ty, sednout si sám vychutnat tu svobodu, sledovat film za oknem a poslouchat duchy uvnitř.
Vlastně je to meditace.
Tvoje báseň mi ji připomněla, takže dík.