Hanulka: Taky jsem je psal.

Jo jo kdepak ta léta jsou.

řekla bych že nový život se rodí právě z lásky ale né takové kterou tvoří ego a užvaněná mysl, ty jsi tvůrce všeho uvnitř navenek ,) podívej na přírodu tam to najdeš na každým kroku jde jen o to co si představujem pod pojmem láska a každý to vidí jinak ale jde nakonec o jednoduchou věc kterou si sami děláme složitou tím jaké sračky máme v hlavě a co jsme přijali za realitu .)

láska není bolest ale opak z prázdného života ten tvoří pocit osamělosti a bolesti tím i nemoci

Obsahově se mi líbí.

Nový život se rodí z něžností...bolest měly nést původně muži, ale poněvadž často nečekaně začal naříkat soused místo tatínka. Ženy vzaly bolest na sebe, aby nic neprasklo.

Odmítnutí dopisem nebolí tolik jako z očí do očí. Dopis bylo třeba přečíst několikrát, než ti to došlo... z očí do očí, to je větší šok.

Psavec : kde ty časy jsou, kdy jsem psávali liebesbriefy ? Čekalo se na dopis, to čekání bylo úchvatné. Tak ti přeji ty hubičky. Díky.

Pedvo: Byl to covidovej ležák čerstvě načepovanej do litrové petky. Nenapadlo mě to víc specifikovat, páč na Moravě je všechno flaška, ale je to dobrej postřeh. Kazilo to obrazotvornost ?

Byl seks, jo? Gratuluji:-)

A hele, to je moc pěkný. (Mimochodem - zřejmě šlo o litrovou lahev.)

kekebreke : ne ne, opravdu je to milé a ráda jsem si to přečetla 2x, máš dnes ty narozeninky u Psanců, a to je dobře, tak piš hezky dál takové. Děkuji.

Hanulka: Děkuji za hezký koment, možná to bude ode mne moc nafrněné, ale také se mně to líbí

máš příjemný hlas

Představil jsem si scénu - něco mezi hororem a pohádkou - jak kdesi v zatmělém údolním palouku, kde už slunce nesvítí, protože zapadlo za kopec, pobíhají okřídlené víly sem a tam, protože jedna z nich právě rodí jakéhosi napůl-tvora zrozeného z přebytku lyrických básní šeptaných příliš nahlas na to, aby to jedna víla snesla. Křik a bolest, víla napůl mrtvá, ostatní vyděšené družky víly mají zážitek na celý zbytek své nesmrtelnosti - už nikdy nebudou riskovat podobnou zkušenost. A nově vzniklé stvoření se teprve dere do temnot tohoto krutého světa. Zrodí se nová víla nebo obluda? Nikdo zatím neví. Neexistuje precedens, který by to apriori deklaroval v nějaké příručce, nebo zkušenost, kterou by si oduševnělé víly mezi sebou mohly po generace předávat. A přece ty víly v lese nejsou samy, sleduje je fauna všeho druhu, která má v tomto ohledu jasno: Všichni to věděli jen ona ne. Já bych tuhle větu dal jako název celé básně. Vystihuje to líp než zrození. Zrození je docela jiný příběh, mnohem veselejší a jarní. To co jsi popsala v básni je spíš jakýsi nechtěný omyl.

kekebreke : tohle je moc kouzelné, to by se mi moc líbilo !! Děkuji.

Hm, není to nějaké krátké?

Někdy se jizva nezacelí a nový život nepřjde a starý už není. Kým jsme v takovém čase?

Leslie : velmi dojemná. Děkuji.

Lehce přeskočí
Střepy tvých prochlastaných nocí ...je fajn .

Námět dobrý a první sloka je moc fajn, jen by se mi líbilo víc místo měkce mě/ mě měkce.