Jednou na pavlači

Vytáhl jsem z batohu flašku piva
a začal ji spravedlivě rozlívat do dvou připravených půllitrů.
Ona bedlivě pozorovala hrdlo lahve.
Sledovala tekoucí proud
až do poslední kapky
a hned se po plné sklenici natáhla.
Nevím jestli měla vic žízeň nebo chuť.
Bylo to jedno.
Řekla mi:
"Vyfotil bys mě tady ?"
Byla to malinká holčina
s velkýma prsama a ještě většíma očima.
Chytla se zábradlí
a prohnula se v zádech
jako kočka, která zrovna slezla z polštáře.
"Nikdy jsem nikoho na pavlači nefotil."
poznamenal jsem.
Snažil jsem se nahmatat v kapse telefon
a nespouštěl z ní oči.
Nemohlo jí být víc než třiadvacet.
"Je krásně, co ?” řekla a svůdně na mě zamrkala.
“A klidně by mohlo být ještě líp…”

O dvacet minut později
jsem nám oběma zapaloval cigáro.
A to byla třetí věc,
kterou jsem na pavlači nikdy nedělal.