Sen o domovu
žene mě tmou
za nadějí
kdesi ztracenou
Ztrácí se
jak zeleň listí
Vrátí se snad jiná
jaro příští
Na krátkou chvíli
vnímám tu vůni
než zmizí v hloubi
hluboké tůni
Svítá
A srdce procitá
10.01.2019 22:59
Nikytu: tak já psal výhradně o tom "A srdce procitá". Samozřejmě se budu těšit na příští
10.01.2019 20:25
Trochublázen: Děkuji za návštěvu. S tou třetí slokou, já si nemohla pomoct. Připadalo mi to neukončené. Ale třeba se toho příště zhostím jinak. Básně o dvou slokám myslím moc nepíšu. Ale nikdy neříkej nikdy. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.