určitě se čas od času zpronevěřujeme svým ideálům, no žijeme v téhle v době, nemůžeme být úplní exoti, ale jinak jsem to pochopila správně, použila jsem slovo kýčovitý, ty povrchní ano to je ten dnešní člověk, nějak tě ten Dylan oslovil, nedávno jsi použil jeho citát, někde, dnes jde film o "vrabčákovi z předměstí", Edith ta zase fascinuje mě, miluji ten film, jestli máš čas koukej, jo a vyjádřil si to dobře, ještě žes to nakonec tedy napsal

Yasmin: Děkuju, cením si tvé odezvy.

Souhlas s Yasmin.

ten konec....!

Jsme chrabří obývákoví ochránci
ukřivděných.
Venku ale chodí vlci
a uprostřed stáda nefouká.

Bojíme se ticha...

Myslím, že líp už to vystihnout ani nejde. Je v tom řečeno všechno. Skvěle!

Leslie: Děkuji pěkně :)

Je moc pěkná...plná jemnosti a trošku posmutnělosti a stejně i tak hladí na duši. Takové mám ráda...

Miro Sparkus: To mne těší, děkuji! :-)

i mě jsi překvapila...

fakt dobré dílko :) líbí :)

Pěkná báseň, mě se to líbí :-).

Umouněnka: O.K. Rozumím ti :)

taron: Díky za názor. Tam vůbec nejde o nebe jako takové nebo nějaké pravé přímořské břehy, vše je v rámci toho, co by mohlo a nemůže už být, třeba když někdo umře, tak se mluví o nebi i o druhém břehu, hm? :-) Ale to ti to dost zjednodušuju.
Tvůj názor beru, je zahlcená city, takže se to mohlo podepsat na formě. :-) A taky vím, že druhá půlka by mohla být i samostatně. Ale vydávám to za celek.

Hm...nepíšeš špatně, jen...na začátku máš nebe, na konci břehy...moc mi to nesedí, ale to: vystačit s dechem a dýchá se mi lépe uprostřed básně, to je fakt dobrý....jsou tam moc pěkné momenty...ale celkově bych ji buď rozpůlila, nebo nevím, nebo něco s tím koncem...ale to je jen můj osobní názor, tisíc lidí, tisíc názorů, tisíc provedení...pro mě celkově taková rušivě roztahaná všemi směry.

Yana: Leslie: Četl jsem článek o Bobu Dylanovi, o tom jak skvěle dokázal reflektovat svoji dobu. Napadlo mě, jestli bych to dokázal taky, nechtěl jsem nic psát, nakonec napsal.
Je to o povrchnosti, použil jsem třetí osobu množného čísla, protože mě obklopuje a jsou ve mě zaseta její semena. Čas od času mě dostává, jako ostatní. Je třeba si to uvědomit.

Konec s úsměvem a s moudrostí, ačkoliv začátek je smutný, nesplněná očekávání. Krásná.

Moc se mi líbí, jak dokážeš ve všední věci uvidět poezii a vetknout jí i zajímavou myškenku. Ty vlastně poezii žiješ.
Opravdu krásná. Plameny růží, to se mi moc líbí a vše ostatní taky.
Takže červené. Hm, taky bych chtěla, ale vždy mi z toho vyleze spíš jen nádech (na hnědých to není moc znát).

Přidala bych se taky.
Krásná. Nicnění je úžasný výraz, začnu ho asi používat. Můžu?

Vlasta Třešňák se ve své povídce Minimax zmiňuje o svém příteli, který za bývalého režimu potřebuje dopsat román a tak nechodí do práce. Aby ho na ulici neodchytli policajti (veřejná bezpečnost) chodí všude v nepromokavém plášti a s rybářskými pruty. Z toho vyplývá, že na román je třeba spoustu času. Ale třeba ho máš.

K tématu: Maryša prý ve skutečnosti nikdy neotrávila Vávru, zvykla si. To je rozdíl mezi mezi životem a příběhy.

líbí

Yana: puero: Ale já jel jenom na výlet do rodného města. Kámoš tu spí ve strašný kocovině, já piju nescafé blé, nic jinýho tu není, ale zas lepší jak nic. Celou noc se mnou spala border kolie kluk, pěkně mě hlídal. Za chvíli se ozve jinej kámoš, pojedem někam na výlet a toho násosku zbudíme a pojede taky. Na ty lysny asi nevyrazím a večer na tý oslavě snad nikdo nic mít nebude, starý perníkáří, hrůza lůza. Každopádně se bojím kouknout do peněženky, jestli tam nic není, tak jsem byl zas dobrej sponzor. Po Steinbeckovi, teď nevím jestli to píšu dobře a po jeho románu ověčeném Nobelovou cenou, Zima úzkosti, ta knížka si to podle mě nezasloužila, čtu Kerouacka, Můj bratr oceán a to je pohoda, sbalit se a vysrat se na všechno, to praktikuju a je mi fajn, Pa a dík, jdu na zahradu přemýšlet o vesmíru vyčištěném od lidí.