Vavřínem svázaná

Leností skovaná pouta,
kyselinou vleptaná do kůže,
na očích šátek z bobkového listí,
z větvičky vavřínu.

Už nevídám,
nevídám slunce,
srdce kleslo níže,
do tmy.

Vavřínem svázanou
mě uložili do míst,
kde sami na vavřín
chodili spát...

Mám z lenosti zkovaná kouta
a páskou přes oči
mi zelené lístky
zkreslují svět.