vy dva mi mluvíte z duše... už aby bylo úterý

Tato část je mimořádně pěkně napsaná. Je na ní poznat, že ti dala spoustu práce. Konec je velmi napínavý.

Mě osobně trochu zklamalo, že Siena Nisa milovala, ale dodává to tomu na překvapivosti.

Krááása. Hezky jsi to popsala. Ten stav ,,hormonálně citového,, zklidnění. Moc dobře se to četlo. Je to poetické a lehké.

WAU! Tohle rozhodně není žádná amatérská báseň!

Yana: to já taky

ty červene listky ruži mi připominaji americkou krasu;)

myslim, že je to tak rok, co jsem měla v jedne basničce přesně podobnou sloku o bezsrdcovych story... taky to tak cítím...bože ten svět je tak divně businessově znásilněnej:/

Nedávno jsem se bavil o tom, jestli v básni nerýmované může sem tam objevit se i rým. Ono jako purista a zastánce čistoty slohu bych měl být proti, prostě jak je jednou úmysl rýmovat tak rýmovat a když ne tak ne a držet se toho, ale takový úmysl by musel být zcela zjevný. A potom volně psané básně vyloženě dráždí k tomu otevřít se něčemu novému, novým slovním obratům a spojením, novému slovníku, novým grafomanským možnostem, prostě interpretace myšlenky by měla záviset čistě na autorovi, takže proč ne? Tohle je ten typ ,,prečo nie?" Zbožňuju slovenštinu, sice se jen těžko vyrovnávám s tím vaším ,,no" , ale váš jazyk má ohromné možnosti a často mi příjdou ty možnosti pořád ještě dost svázané nějakými tradicemi. Málo experimentujete. Držíte se zuby nehty příběhu, vaše básně jsou takové starosvětské takové románové, příběhové. I ta tvoje popisuje ve zkratce celý život básníka. Hezky jsi ho zaobalil do metafory, že život může být ,,jedna báseň", čímž to rčení získává nové mnohem smutnější zabarvení. Pořád čekám, kdy se objeví Slovák amatér, který přestane psát o sobě, nebo o lidech a jejich příbězích a hodí na psance skutečně experimentální věc, odlidštěnou, umělou, zkrátka něco, kde už nepůjde o příběh, ale o hru s jazykem. Ne nezbytně jazykolam, ale něco u čeho, až to budu číst, budu jasně cítit, že autor chtěl ukázat, jak umí zacházet se slovíčky. Ovšem musí to mít hlavu a patu, mělo by to mít myšlenku. A když ten svůj experiment bude držet na uzdě a bude to vypadat jako báseň, budu nadšený.

To jen tak na okraj, jak já osobně cítím slovenskou poezii (je krásná, ale je tradiční) Tahle básnička se mi líbí. Jo. Sice máš každý verš jinak dlouhý, je tak napůl cesty mezi rýmem a ne-rýmem, ale má dobrý nápad a začíná jakoby od konce - tou záverečnou bodkou. Za jiných okolností by to byla krásná smuteční řeč na pohřbu básníka. Má to sílu upoutat pozornost a dokonce jistý patos, jakési duševno, když píšeš o boji v předpředposlední sloce.

no...docela mě mile překvapila...až tak že jsem si ji tu přečetla nahlas...ne že by byla milá, ale naopak dosti depresivní, snad jako život rozervaného člověka

Jakkoli je, Severáku, v poezii dovoleno vše, tak tento typ básně stojí a padá s rýmem a rytmem. Nápady, vtip, originalita - skvělé. Básník jako Ty, má určitě i na to, aby si uhlídal hudbu a verš. Chce to, jak se říkávalo, "Sitzfleisch".

napadlo mě už u názvu že půjde o něco smutného... staré dolů, nové nahoru...nápad skvělý, čtivý, ale ještě smutnější než jsem předpokládala, já zatím vůbec nevím koho volit

loner: Devils_PIMP: metaverz: ŽblaBuňka: děkuji milí kolegové, tak tohle napadlo ženu, matku, když uklízela pokoj synátorovi, pro zajímavost

...Verlaine by měl radost...

Hezký. Já zase zjistila, že barvy vnímám jen okrajově a absolutně ne jako nositele informace - to jsou pro mě jen slova. Zjistila jsem to ve chvíli, kdy jsem z roztržitosti do auta načepovala benzín místo nafty a nikdo z mého okolí nechápal - přece každá ta tankovací pistole má jinou barvu!! :)

Trochu rozporuplná báseň. Na jedné straně krásně zachycená emoce, kterou Ti věřím a na druhé straně formální chyby a trochu laciná klišé. To první je ovšem podstatnější.

:-)

TheLivingCore: Moc děkuji. Tvůj komentář mě absolutně potěšil :)

mannaz: jsem rád že jsem někomu „otevřel oči“ :D

Devils_PIMP: já to tak nemyslel, u tebe jsem si zvyknul :)

Kakuzu: promin unavene oči