wojta: ta poslední sloka - super výstižná, souhlasím. Děkuji.

Pěkné.
Otom je život.

Leslie : zaposlouchat se do tvého přednesu je krásné. Děkuji.

GULI : hezké veršované doznání. Děkuji.

Dobrý nápad s vtipnou pointou. Pěkně zveršováno. Ahoj.

Hanulka: Klidně sni o dobrotě, a hlavně si nějakou dopřej.
Psavec: A nejen snění.
Mlčeti Zlato: Jasně, proč by ne, hříchy jsou sejmuty...
Miňko: Tak to mě těší.
Díky vám všem za příjemné komentáře.

Mně právě v tomto případě slovo "osamělý" už hodně hraní, nicméně text je to velmi působivý.
Byť nadále nejvýše oceňuji texty, ve kterých autor dokáže pocity vyjádřit nepřímo, nalézám v různých překladech haiku, kde mě přímé pojmenování citu neruší.
Sám pan Líman v doslovu Chrámu píše, že abstraktním pojmům jako láska, smutek... se haiku vyhýbá, některé texty v knize ale tato přímá pojmenování nesou.
Názor na zenové texty mám od tebe trošku odlišný, určitě se budu těšit na možnost probrat tohle téma při některém ze setkání.

děkuji za zpětné vazby

Miňko: moc, děkuji

Povedená

snake_01: nic obhajovat nechci a nemusím, za názor se nestydím, proto píšu, že to haiku není tak, jak to má být. Nic víc. Když to nechápeš , tak to je tvoje věc :) studuj více, studuj hlouběji :)

Morfeus: Vzhledem k tomu jak vehementně se vyhýbáš konkrétní odpovědi, to budí dojem, jako bys měl obavu se vyjádřit přímo, například proto, abys pak nemusel obhajovat své názory,... nevadí. Stačí tohle: Jaké jsou tvé teoretické zdroje k pochopení formy haiku?

Tohle je hodně vtipná momentka :o)

Můra73: No, s těmi pocity je to dvojsečné. Tady mi například nevadí konstatování "tak osamělý", jednak proto, že vytváří zdání falešné skladební dvojice a tím nutí čtenáře se nad textem zamyslet, ale také proto, že je to jen prohloubení prvotního motivu samoty (bublající pramínek v prlběhu celé noci). Když jsem například četl Santóku, ani on se těmhle motivům nevyhýbal, ale nikdy je zároveň nestavěl na odiv. Haiku by mělo být stále postavené na pozorovnání v přítomném okamžiku. Z hlediska zenu je problém v tom, že ve chvíli, kdy splynu s pozorovaným, přestává existovat JÁ, které pozoruje, ale asi by nebylo fér chtít od každého básníka haiku, aby byl zároveň zenovým mistrem, takže by pak mohlo být v pořádku, že se do pozorování vnější věci prolne pozorování sebe sama. No nevím... :o)

Povedená.

Bezva pobavila.

Miňko: To jsem rád, díky.

Neboj, nikdo nic neodpálí, a i kdyby, tak se nic nestane ;)

ako by som to videl, vlastne počul,
prekvapujúca juxtapozícia

Vtipné...