v tom cabernetu syrah, je vážně kus Vesmíru! A když to božské rudé poznáte, otočíte prázdnou lahev dnem vzhůru, zarazíte do země, tak máte parádní popelník!!! Tedy to ne já, ale má Ex- choť, ta je autorkou tohoto postřehu, když jednou po (happy) Endu bylo společné grilování a První byla dopita a … ejhle objev!!! A tu zásluhu musím přinést dějinám, bo je geniální!!! Díky Romano, společenství kuřácké to jistě po praktické zkoušce ocení!

cítím, že přichází nějaký bod zlomu, nevím co přesně, ale vše se jistě vyjasní...

je jich jak prstů jedné ruky, možná i pojmenováním, i podstatou si najde každý podobnost. ...přijdou-jsou-zestárnem spolu... Tak o nich moje řádky nejsou...

přání sami vysíláme a když se vyplní, sami je odmítáme...

Víš…mám svý sny, i když stojím nohama na zemi…

Jojo, to jsem si tak dlouho preparovala ve wordu, až je z toho takovéhle cosi... A proč? Vyčítat někomu osamělost je podle mě hloupé, především však, když o jejím důvodu vědí méně, než je zdrávo pro její zhodnocení...

někteří hledají, a někteří se hledají, a někteří netuší, proč ti a ti jsou na cestě..

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

někdy se nic necítí a nic nepřichází, ale pak se to prostě semele... v duši, v hlavě, v srdci... v životě...

Nechala jsem se unést myšlenkami k zeleným kopcům na severu...kdy už tě za to zatknou?

Ta socha,byla fakt krásná...ale napadlo mě to až teď :-(... už vím,že krásný není jen dokonalý...

S léty přicházejí mnohá porozumění nuancím našich let ve škamnách školičky Velkého profesora a my potom pomalounku začínáme vnímat „les“ za tím „stromem“…

někdy se téma, vzpomínka, myšlenka, záblesk od střípků, vynoří bez výzvy a nic nesouvisí s ničím, jen nejde občas zabránit sentimentu v přítomnosti, být naší součástí...

Splašený život, splašené myšlenky, splašená poezie...budete mít odvahu?

"Mlčíš a svět je "fany", záhadou..." pro P.

Je to o tanci a není to o tanci. Je to o parketu a parket to není. Co to má vlastně znamenat...?

…když víš, že to je láska, nedej na pocity, utáhni si opasek a rvi se, jak se dá! Protože, když už se ráno budíš sám, je čas pro zamyšlení pryč… Zbývá však ještě Naděje… a o té moje Při/Vy-znání je…

čas na skutky vypršel, je jen „pár “ zažloutlejch vzpomínek

...na některé momenty zapomeneme, avšak díky těm, na které zapomenout nelze, jsou s námi stále... a to je fajn! :-)