|
Pocit kdysi naškrábaný na prošlou jízdenku při návštěvě zámku Velké Losiny. Básní bych to asi nenazval...
|
|
Pro mého dědečka, který zemřel na rakovinu...
|
|
Tolik to bolí, když dáváte poslední sbohem svému milovanému psovi. Ten smutek jen tak nepřejde... :-(
|
|
pozor, naturalistické
|
|
...
|
|
k Životu jsem procitla
|
|
které ti posílám
|
|
Přišla zcela náhle... Ten okamžik, kdy je skutečně možné se odpoutat úplně od všeho a být v harmonii se svým nitrem, nikoli s tím, co se od nás očekává...
|
|
když se mi nevrátíš
|
|
....
|
|
věř s námi, že vyhraješ...
|
|
Kdy, jak?? Toť otázka.....
|
|
Nebojte se, ještě žiju:o) ... Je to jedna z mých starších ...
|
|
vše odešlo s tebou...
|
|
... a naposled ...
|
|
..
|