Věnovaná mému prvnímu tělu

Yana: Souhlasím, taron psala čistě, zračila se v tom její archaicky čistá duše. I když by to o sobě asi nikdy neřekla, byla tady výraznou osobností, kterou těžko nahradit. Taky mi chybí. Ale myslím, že poezie prozrazuje hodně o každém autorovi, i když se třeba snaží schovat, úplně to nejde.

Stýská se mi po taron a po jejích básních, neni tady nikdo tak čistý, tak poetický, tak toužící, tak dychtící, nikdo kdo by psal tak sugestivně, silně a emotivně, pro ni bylo psaní jak očistná koupel, tak to vnímám a mrzí mě že už sem nechodí, ji přesně vystihují slova Pablo Nerudy :"Když se mě zeptáte co je moje poezie, musím vám odpovědět že nevím. Pokud se však zeptáte mé poezie kdo jsem, řekne vám to."

j.f.julián: Děkuji.

2 věci mám.
Chcešli změnit změn, vždyť to jde...
A to hla ní-mě to velmi vzalo, silné, až do nitra!!

taron: Bude líp!:-)))

shane: tak nějak , děkuji

Copak Tě to trápí? Pravda, taky občas podléhám, ale já už jsem dost starý kocour, ne krásná plavá kočička...:-)))
Jo, včera by měla narozky mamka. Taky na mne dolehly vzpomínky...:-(

Děkuji všem, má chyby, třebas bych změnila třetí sloku na: už ani ty kytky, tam dole v zahradě, nedávají smysl a posledním výkřikem by bylo : pak už je čas zemřít , s křížkem na čele.
No, ale je zbytečné se až v tom tak šťourat... - hlavní myšlenka byla vyjádřena, ještě jedno děkuji.

naprosto nadčasová báseň, klidně bych ji očekávala v románu z minulého století, úplně mě vtáhla a čtu si ji dokola, ale už nemůžu, protože pláču...

super,přikláním se k dalším že je dobrá.

Nádherná. Dnes mám na takové básně náladu.

Děkuji

uff, ponurá, ale pěkná

tělo zemře jenom jednou
duše umírá tísíckrát

Je to o tom jak bolest přestane bolet?

hm, silná , ale myslím, že aspoň něčemu v ní rozumím...