30.05.2015 16 1244(39) 0 |
Ach a přece nevíte, co je život
posledním výdechem
bolavého těla
napnuté jak struna
mrtvolná barva
pláč synů a dcer.
Poslední lítostivý týden
když odcházeli domů
ani ruce nemohla k nim vztáhnout...
Ach a přece nevíte, co je život
už i ty kytky
tam dole v zahradě
pozbývají významu.
Tolik to namáhá
když se musí dýchat
a srdce tlouct.
Pak už má smysl zemřít
s křížkem na čele
posledním výdechem
bolavého těla
napnuté jak struna
mrtvolná barva
pláč synů a dcer.
Poslední lítostivý týden
když odcházeli domů
ani ruce nemohla k nim vztáhnout...
Ach a přece nevíte, co je život
už i ty kytky
tam dole v zahradě
pozbývají významu.
Tolik to namáhá
když se musí dýchat
a srdce tlouct.
Pak už má smysl zemřít
s křížkem na čele
02.05.2017 - 23:28
Yana: Souhlasím, taron psala čistě, zračila se v tom její archaicky čistá duše. I když by to o sobě asi nikdy neřekla, byla tady výraznou osobností, kterou těžko nahradit. Taky mi chybí. Ale myslím, že poezie prozrazuje hodně o každém autorovi, i když se třeba snaží schovat, úplně to nejde.
02.05.2017 - 22:28
Stýská se mi po taron a po jejích básních, neni tady nikdo tak čistý, tak poetický, tak toužící, tak dychtící, nikdo kdo by psal tak sugestivně, silně a emotivně, pro ni bylo psaní jak očistná koupel, tak to vnímám a mrzí mě že už sem nechodí, ji přesně vystihují slova Pablo Nerudy :"Když se mě zeptáte co je moje poezie, musím vám odpovědět že nevím. Pokud se však zeptáte mé poezie kdo jsem, řekne vám to."
11.07.2015 - 18:44
2 věci mám.
Chcešli změnit změn, vždyť to jde...
A to hla ní-mě to velmi vzalo, silné, až do nitra!!
Chcešli změnit změn, vždyť to jde...
A to hla ní-mě to velmi vzalo, silné, až do nitra!!
04.06.2015 - 17:48
Copak Tě to trápí? Pravda, taky občas podléhám, ale já už jsem dost starý kocour, ne krásná plavá kočička...:-)))
Jo, včera by měla narozky mamka. Taky na mne dolehly vzpomínky...:-(
Jo, včera by měla narozky mamka. Taky na mne dolehly vzpomínky...:-(
03.06.2015 - 10:33
Děkuji všem, má chyby, třebas bych změnila třetí sloku na: už ani ty kytky, tam dole v zahradě, nedávají smysl a posledním výkřikem by bylo : pak už je čas zemřít , s křížkem na čele.
No, ale je zbytečné se až v tom tak šťourat... - hlavní myšlenka byla vyjádřena, ještě jedno děkuji.
No, ale je zbytečné se až v tom tak šťourat... - hlavní myšlenka byla vyjádřena, ještě jedno děkuji.
01.06.2015 - 09:05
naprosto nadčasová báseň, klidně bych ji očekávala v románu z minulého století, úplně mě vtáhla a čtu si ji dokola, ale už nemůžu, protože pláču...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Věnovaná mému prvnímu tělu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : BLÁZNIVÝ ŽIVOT
Předchozí dílo autora : Křičící
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Sasanka» narozeniny
polibek0012 [14], Annabelle [14], KissOfDark [14], pisiprotebe [14], VolkodavKO [11], sarinka580 [7], DanaSurya [1], Ivušák [1]» řekli o sobě
Yana řekla o kmotrov :Jeho nadšení pro věc je tak nakažlivé, jeho projev je tak moudrý a tak plný života, že jsem hrdá na to, že znám kmotrova a že jsme si blízcí, je to pro mě pocta, znám kmotrova- tak zatichlého a tak hlasitého, plného inspirace a bohémského ducha, jo, a je strašně milé když se z něčeho raduje a směje se