Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

křehká, malá, nejmilejší, kdo je to? Hádej ženo!

:)

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Než se rozplyneš ve vzpomínce, zastav se a maličko pousměj.

jen tak zkouším slova a koukám se kolem sebe :)

Tak kritizujte... Mě samotnýmu se to moc nelíbí, jako vždycky, ale potřebuju se zdokonalovat, tak pište co je podle vás špatně...

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

Čí je to vina?

Lásko

Pro ten úsměv šel bych světa kraj ... šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý.... :))

jen dvěma malíčky - malé štěstí pro velký snílky-

...Trocha zvědavosti, trocha stýskání...určitě znáte- dlouhé prohlídky stropu a přemýšlení nad nesmrtelností chrousta;-D aneb...nechci vidět do vzdálené budoucnosti...chci žít přítomností...PS: a mít tě v srdci;-*...(další báseň do šuplíku...) ...věnováno...

smrtelná věc

Jupí!

Ne, není to o tobě.))

Další pokus o moderní písničku. Nenáročné rytmické verše si třeba získají i vaši přízeň...Jsou z doby, kdy mi šlo veršování jaksi samo.

anebo noci telegrafních epizod...