Pouze procházím

Miluju tu vůni,
sakrální pocit hrobů,
co volají mě domů.

Nejsem nihilista, smrt mi není cílem.
Procházím mořem náhrobků s tichým splínem
a jenom zlehka se mě dotýká

rád dělám, že se mě netýká,
když volá mě do hlubin svých,
bych prost byl strastí, i chvil radostných.

A přece vidím spojení v životě a ve smrti,
jako dvě strany téhož listu.
Oddal jsem svůj život Kristu.

Rád připomínám si svůj úděl na tomto světě,
než život nový začne mi v nekonečném létě.

Ponurým kostrám povídám, že se jich nebojím,
a jednou i svou špinavou duši zahojím,
až skončí můj úděl na tomto světě,
připomenu si už naposledy…

smrt není mým domovem,
pouze procházím.