Než se rozplyneš ve vzpomínce

Než se rozplyneš ve vzpomínce,
zastav se a maličko pousměj.
Měj ke mě ohled jako na milence,
věčnost ber a vteřiny dávej.

Vlastně nevím čeho se bojíš,
nebo se bojím si to přiznat?
musím vědět o co (ne)stojíš,
musím to vědět, abych se mohl (ne)vyznat,

Asi si řekneš, že jen zvláštní druh chlapa píše básně,
asi máš pravdu, možná ne.
Je to pro mě cesta, když nejsme spolu,
říct ti co vidím, cítím. Cítím se zvláštně.

Od pohledu k doteku je o málo víc než chvíle,
k polibku přidej náklonnost - dost možná,
s láskou se raduj, plať city a to dost rychle,
do ohně foukej ať nepohasíná.

Nejsem volný, řekl bych, že ani Ty ne,
co odehrát se má, se stane.
Možná to není vážné.
Kdo ví, možná ne, potom upadnou naše vášně.

Zítra je to další měsíc, víš to?
Počítám každý moment od doby, kdy do cesty ses mi připletla,
tisíc nekonečných dní, úplněk a pár hodin k tomu, co hlavu jsi mi popletla,
Chtěl jsem být dnes s Tebou, čekám věčnost na Tvé oči a milé drmolení,
Den je pro mě jako pro jiného týden,
Vlastně každý další bez Tebe je malé zápolení,

Nesnáším tu závislost! Nechci pocit odevzdání!
Chci řídit svoji budoucnost! Nechci hádat, musím vědět,
pověz mi všechno drahá paní.

Nechci psát básně na dálku:
Chci si zahrát ruskou ruletu!
Nabij a střel mě do hlavy milánku!
Ať se konečně vrátím na zem z rajského výletu.

/nikdy ti nepošlu tuto báseň/