|
:)
 05.01.2012 13 1798(27) 0 |
Jméno, co prosvištělo mezi listy
a přistálo mi na jazyce.
S chutí mořského vánku
a vůní jarní louky.
Jméno, co mě nutí opakovat
každé jeho písmeno.
Co mě nutí ho vyslovovat
s láskou a lahodným oddáním.
Jméno
Karin.
a přistálo mi na jazyce.
S chutí mořského vánku
a vůní jarní louky.
Jméno, co mě nutí opakovat
každé jeho písmeno.
Co mě nutí ho vyslovovat
s láskou a lahodným oddáním.
Jméno
Karin.
Ze sbírky: Karin
05.01.2012 - 22:29Devils_PIMP: a mimochodem, já osobně nejsem tak nezkušeným zajíčkem jak bych se mohl možná zdáti
05.01.2012 - 16:58D_P
Kruci.... jééé ahoj Karin... jak se vede? :D
05.01.2012 - 16:57Devils_PIMP: ona si ta dílka čte ;) :D :D tady na psancích, ví moc dobře co si tu pod tim píšete :D
05.01.2012 - 16:33D_P
dobře... ;) ale jí nech v mírné žárlivosti .... to je vždy dobré... jen tak mezi námi ale pšt ;)
05.01.2012 - 10:22D_P
Asi ano ... ale já to síše bral jako popichovačku... jen ho zlobím...
05.01.2012 - 10:03Devils_PIMP: to sis ho musel asi s někým splést :) Náčelník píše jenom o jedný ;)
05.01.2012 - 09:23Devils_PIMP: Ale nestřídá, a nezáviď mu....je to krásná báseň, krásné jméno, krásný básník. Buďme rádi, že tu v našich královstvích takového máme...hm? :)
05.01.2012 - 09:08D_P
Člověče ty ty holky střídáš: "...jak motýl v letu- odk květu ke květu...." - jinak moc pěkné
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Karin : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Den co plyne jako noc
Předchozí dílo autora : Paprsek slunce
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
