příliš hlučné ticho...pro jedno zklamaný srdce...

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

Když pracují žlázy s vnitřní sekrecí, nemá do toho mozek co kecat.

když člověk neví...tak je to docela špatný, když je člověk nerozhodný...tak je to ještě horší...a když jednou konečně pochopí je to horší než by pan Konec světa řekl...

Složitě vnitřní záležitost .. Vlastně ani nevím, proč to píšu, když ani nechci, aby si mě zachránil, když se tak zoufale chci potopit ...

...:))

proč je to tak lehké, někomu ublížit....

Motto: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval... Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...

Fairytale gone bad. Pro Kubíka...kamaráda?

Pro studené večery.

To bylo moje mírně feministické období...:o))