19.05.2008
4
1808 (13)
0
Usmějme se na snímek
Tam city nikdo nevidí
A úsměv jako andílek
Každý člověk závidí

A tak se směji na svět
Však uvnitř city co se těžce nesou
Úsměv trvá vteřin pět
Ruce za zády se třesou

A tuto fotku prokletou
Tobě kvítku daruji
Slzy s úsměvem se propletou
Naše duše se vzdalují
 22.05.2008 15:08
ta první část se četla hezky.. zbytek odbočuje z rytmu.
a s fotkou.. ještě že daruješ tu usměvavou.. zustanou jen pěkné vzpomínky.
 21.05.2008 09:13
když už vázaný verš, tak rytmus :(.... ale jinak máš samozřejmě pravdu :)
 20.05.2008 18:07
Díky...no je to taky o tom, jak se člověk snaží přetvařovat a tvářit že je všechno v pohodě před lidmi, kterým nechce dát najevo svou bolest
 19.05.2008 16:16
Někdy ani na fotkách neskryješ bolest. Báseň se mi líbí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.