Mít a nemít... Ztrácet a přitom nikdy nezískat...
 26.10.2007
7
2821 (32)
0
Já jsem seděla
a ty jsi stál
já byla blízko
a tys byl dál

Přijde mi to tak
strašně směšný
možná zoufalý
možná konec dokonalosti
která tu stejně
nikdy nebyla

Možná
že v tom byl strach
a že ten ti svázal jazyk
a tys pak nemohl říct
"miluju tě"
jako dřív
/lhát/

Možná
se topím
ve vzpomínkách
a odmítám žít
v realitě

Ve který už tvoje láska
dávno není

Možná je to zas jen iluze
a možná si jen
namlouvám
další štěstí
a možná stejně
zase dostanu
na hubu

Zas prší
a já brouzdám kalužema
a máčim si boty
a čekám
jestli se
utopím...
 04.09.2025 15:53
nejtěžší je to říct poprvé
 14.12.2007 09:31
Už se topíš, hořkosladce zamilovaná. Pěkné
 14.11.2007 21:44
kaluž
a jen pár kapek od bod odlétlo
zase nic
pár dalších kroků
bezdůvodně
snad v naději na lepší svět
jak opilec na dálnici
všechno cizí
neosobní
nereálné
jen krutý svět
stojící nad kaluží života
chce topit ty
jež se samy topit chtějí
 27.10.2007 21:04
Ten konec je úžasnej ;) chválím...
 27.10.2007 14:30
jj... zvlášť, když člověk neumí plavat, je to problém...
 27.10.2007 13:12
styl psani je mi hodne blizkej..je to dobra vec!
 27.10.2007 11:43
brouzdám se brouzdám...
čekám, že přijde a usměje se,
že svět změní svou tvář...
a z oblohy kaluže...naděje...
když se Měsíc vrací
v ruce snář..
...budu se modlit...
k ikonám tvých srdcí;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.