tak si říkám, jak těžké je někomu říct ne, někoho odmítat a jak nenávidím lidi, co dávají naději, která tam není. Proč to ale dělám i já?
 21.12.2010
4
1879 (19)
0
.
nekonečná epocha lásek
za každým rohem
na každým stole
pod každým skalpelem

jednu z nich máš

city jsou živá záležitost
neuspokojíš je morfinem
neudusíš rajským plynem



a v každém jejím obrysu
v koutku oka
a na konečcích jejích vlasů


stokrát, tisíckrát umřel tvůj pohled
roztříštil všechna tvoje já
utopils tam dalších milión zítřků


city jsou živá záležitost
uspokojíš je dotykem
rty, pohybem štěstí



city jsou živá záležitost


když má láska povolení zabíjet
.
 14.03.2012 00:27
Jednou jsem si dal rajskej plyn u kámoše (teď už má dvě děti a vůbec ho nevídám). Slyšel jsem jen bublání filtru v akváriu. Nato jsem si připadal jak malá rybka a pak jsem se probral. Jsi s nim pořád? Jak to vůbec jde? Holko z těch, co to tu rozjížděly
 28.05.2011 21:19
a co teprve, když už se tý naděje člověk bojí... :) ... báseň je krásná, povedla se ti :)
 27.12.2010 19:17
Máš na výběr: buď zlá nebo ještě zlejší...
Hlavně neztrácet optimismus :-)
 21.12.2010 22:04
hmm.. pěkně řečeno :) mě se to líbí hold životní zkušenost nadevše

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.