Propast mrtvých srdcí
Stojíš nad propastí
Odhazuješ moje city
Já se nevzdávám
Stále ti nosím nové
Až se srdce vyčerpá
Odhodíš mě k nim
Polámaným citům
Do propasti mrtvých srdcí
Stojíš nad propastí
Odhazuješ moje city
Já se nevzdávám
Stále ti nosím nové
Až se srdce vyčerpá
Odhodíš mě k nim
Polámaným citům
Do propasti mrtvých srdcí
26.01.2009 18:28
bolestné to sice je... ale zpracování je bohužel tak obyčejné, že to všechno zaniká...
26.11.2008 12:16
Velice poetické... možná by této básni neškodilo trochu delší zpracování, ale jako momentka je to pěkné... dlouho jsem nenarazil na někoho, u koho by mě zaujala tři díla po sobě... =)...
17.11.2008 03:10
Díky za komentář, lepší je spřerážet srdce, nežli ruce :-) Ale je to o důkazech lásky, které stále někomu přinášíme, nikoliv o "opovrhování". Po každém důkazu přichází další a další.
16.11.2008 23:16
S každým odhozeným citem odhazuješ mužství.Nedovol nikomu aby opovrhoval tvými city.!A odhazovat do propasti,to bych se prala a to jsem žena ruce bych mu zpřerážela!!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.