močály beznaděje

brodil jsem se
v močálech beznaděje,
žádné nápomocné
stéblo poblíž mne

strašidelné grimasy
stařičkých vrb svírali
mé ztracené srdce,
natisíckrát proklet
v lásce,
nořil jsem se v
bahně níž a níž,

oči a prsty
zůstaly nakonec než
černé mraky
bránu uzavřeli a

srdce na hladině
zůstalo samotné...