To první co jsem kdy napsal

Láska a smrt k sobě nevyhnutelně patří. Prosím o komentáře. Děkuju.

...udělejte si o tom svůj obrázek sami, mělo to být něco jiného, ale v průběhu z toho vyšlo toto "dílko"...prosím, pište komentáře, ať vím, co dělám za chyby...

V Strážovských vrchoch, na stráži, nech ma môj anjel postráži...

trápení je na světě hodně a tohle je jedno z nich

Realita bývá krutá...

:-)

+ báseň J. Žáčka, jinak bez anotace

....závidím jim

I takhle někdy život končí

K téhle povídce mně inspirovala jedna píseň... A jedna smutná skutečnost, ze které jsem se potřebovala vypsat...

Šílený...Představtě si ICQ jako svět sám o sobě. Vesmír, kde místo hvězd zářej zelený kytky....

opustila mě a já tomu nedokázala ubránit.Bolí to a moc.Jenže co mám dělat když ona nechce??Todle je moje starší dílko.Nikdy na tebe nezapomenu.

Nesnesitelná lehkost bytí? Je to smutné, poetické a patetické? Možná je to o životě! Třeba jsme všichni také listím, dokud nás někdo nesemele do kompostu nebo nespálí! Po zimě vypučíme a narodíme se na jednom stromě, abychom pomalu "dozrávali" a zezeleněli. Po létu přijde podzim a my ztratíme svou zdravou barvu a proměníme se v různobarevnou hromadu popadaných lístku, které skončí na zemi pod stromem. Pak nás někdo uklidí a vše začne nanovo! Je to taky trochu bajka! A alegorie! Vytrhnout své vlastní srdce a dát ho někomu jinému. Pořád něco někomu dáváme, přátelství, lásku, radost, ale i bolest a zklamání! A možná je taky všechno jedno! To jen my lidé se pořád v něčem pipláme a snažíme se najít odpovědi na všechny své otázky! Je to dobře, nebo špatně? Všeho moc škodí... Listí je to jedno, to je, nebo není! Nepřemýšlí, neplánuje, nemiluje a necíti nenávist nebo závist! No jo, no... :-)

Psala jsem to ve škole, tak to tak prosím berte... Lotty..

nechci se loucit, vrat se

Bez anotace :)