Nesnesitelná lehkost bytí? Je to smutné, poetické a patetické? Možná je to o životě! Třeba jsme všichni také listím, dokud nás někdo nesemele do kompostu nebo nespálí! Po zimě vypučíme a narodíme se na jednom stromě, abychom pomalu "dozrávali" a zezeleněli. Po létu přijde podzim a my ztratíme svou zdravou barvu a proměníme se v různobarevnou hromadu popadaných lístku, které skončí na zemi pod stromem. Pak nás někdo uklidí a vše začne nanovo! Je to taky trochu bajka! A alegorie! Vytrhnout své vlastní srdce a dát ho někomu jinému. Pořád něco někomu dáváme, přátelství, lásku, radost, ale i bolest a zklamání! A možná je taky všechno jedno! To jen my lidé se pořád v něčem pipláme a snažíme se najít odpovědi na všechny své otázky! Je to dobře, nebo špatně? Všeho moc škodí... Listí je to jedno, to je, nebo není! Nepřemýšlí, neplánuje, nemiluje a necíti nenávist nebo závist! No jo, no... :-)
přidáno 13.01.2008
hodnoceno 8
čteno 686(16)
posláno 0
Otevři oči. Vidět je krásné. Jak se listy chvějí, když je vítr lechtá. Pak se pustí stromu a proletí se vzduchem. Nedopadnou tvrdě. Lehce se snesou k zemi, kde je někdo přejede, ale nepoláme jich.
Vyndám svoje srdce z hrudi, abych se podíval, jestlis‘ mi ho nepolámala taky. Je celý a leskne se mi na dlani, zalitý sluncem. Nedám! Nikdo ho nechce napořád a já bych ho stejně jenom na chvíli půjčil. Zdání klame. Nadvakrát. Nejsem hajzl. Myslíš? Možná jen proto, že jsem neměl možnost jím být.
Půjčim ti svý srdíčko. Je jako hakys. Kopneš si? Kopnu si s tebou. Koukáš co? :D. Jo jsem magor. No musim jít, nemám na tebe čas. Srdce strčim do kapsy a letim jako ten list. Vznáším se nad krajem, až dopadnu nezraním se. Žiju okamžikem. Štěstí je, není a zase bude. Důležitý je, kde se zastaví.
Na mě ne, já mu uhnu. Já mu uteču. Štěstí je krásná věc, ale jen na chvíli a to si neuvědomuješ. Uteču mu do nemocnice, třeba si tam najde někoho jinýho. Já už se s ním dobře znám, je to kámoš, co má rád trochu drsnější srandu stejně jako já. A nikdy na mě nemá čas, zmetek jeden. Smutek je otevřenější, vždycky chlastáme ve dvou. Pijem mý slzy a ty jsou narozdíl od vína nejlepší čerstvý.
Chci být sám. Samota je krásná. Samota je společník na výlety. Nikdy nezradí, když ostatní odmítnou. Půjdem někam na kopec, přikrytej sluncem, že září louky. Chvíli budem koukat na panorama na druhý straně a pak poletíme dál: temným lesem až k azurovýmu nebi. Spadnem dolů, abysme věděli, jestli to bolí. Strašně mě to zajímá.
Neřeknu. Zkuste si to sami. Kulhám, ale bylo to krásný chvíli cítit tu volnost, než se člověk roztříští o zem.
Zase vylétnu, dokud můžu. Jééé támhle mi mávaj nějaký holky. Letím k nim. Proč nic neříkáte? Nu co, mlčet je taky krásné. Když slova už nejsou potřeba a všechno řeknou oči. Ne, oči ty lžou, ty slyšet nechci. Snad výraz. Nebo srdce si mezi sebou šeptají. Rád bych vás poznal blíž slečny, ale není času. Když jsem se houpal na stromě, tak si mě nikdo nevšiml, nikdo za mnou nepřišel. Teď spěchám. Svět je velký a času tak málo. No nic, tak čus.

Jsem list, co zůstával příliš dlouho na stromě. Až v posledním větru jsem prolétl svět a skončil zkroucený v hromadě jiných. Má pouť však nekončí. Dostanu se do řeky. Chci plout dál.
Slyším, jak voda zpívá. Nádherné balady o dalekých krajích. A o smutku, který zná jen z vyprávění. Zdá se být moudrá, ale není. Nic si sama neprožila. Chodí sama ve dvou pořád dokola. K nebi se podívá jen jeden z nich a už nikdy nepoví tomu druhému, co viděl. Ten jejich příběh je nejsmutnější, ale neříkejte jim to. Když se rozdělí, je to navždy.
Setmělo se. Na nebi hvězda, co bliká v rytmech mýho srdce. Vyndám ho z kapsy, ať se taky koukne. Co? Kde je, kam zmizelo? Ani kapsu nemám, ani ruce, nohy, tělo. Mám jen duši, jsem pochroumaný hnědý list plující po světelný dálnici-řece, jak se v ní tak leskne noční obloha. Všechno je teď nadruhou, ale neuvidíš všechno v odraze. Mou tvář ne, tu hledej jinde. Ani já sám ji nevidím, když se kouknu do zrcadla. Aˇž teď, v týhle vodě vidět je. Líbí se mi, víc než ta maska, co jsem nosil. Sbohem mé srdce, plápolej tam nahoře, budu se na tebe dívat, dokud se neutopím v moři. Povídej tomu, kdo bude chtít slyšet. A na mě...na mě vzpomínej, i když jsem nám mockrát ublížil. Jo, byl jsem to já, nikdo jiný. Promiň...

přidáno 22.09.2009 - 12:08
k tvým dílům člověk vždy hodnotí kladně, ač vždy se smutkem... ale jak píšeš, možná i cítíš, samota a smutek nikdy nezklame...
přidáno 27.08.2008 - 14:11
úprimne, neviem čo povedať... toľko krásnych myšlienok, obrazov, predstáv... áno, možno ako píše Azure, je tam toho veľa ale mňa práve to na tom tak fascinuje. dáva a predsa to nedáva zmysel, vyvolá to pocit a zamyslenie a neviem... cítim sa ako ten list ;)
proste vieš skladať slovko k slovu naozaj majstrovsky !
přidáno 21.01.2008 - 16:46
zajímavý...
přidáno 20.01.2008 - 15:12
Tu anotaci psal někdo jinej, jako komentář k téhle povídce a mě přišla sama o sobě dost zajímavá, jako pokračování díla samotného, tak jsem se jí rozhodl použít a hodnocení vyřídím autorovi ;)
přidáno 20.01.2008 - 02:21
tak toto je první dílo které hodnotím hned po přečtení anotace ...toto se mi opravdu ještě nestalo :)
přidáno 18.01.2008 - 09:59
jak to myslíš?
přidáno 18.01.2008 - 08:48
úryvek?
přidáno 14.01.2008 - 00:10
Súpa. :-) Zaujala mne anotace; přečet jsem ji a stálo to za to. :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zdání nadruhou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Tažní ptáci
Předchozí dílo autora : Navždy

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku