Bylo mi velmi dobře; tak dobře, že mě chvílemi přepadaly obavy, že na to někdo přijde. (prosinec 2021)

V samém pozlátku se ztrácí podstata. (březen 2022)

Tři básně, které vznikly jako vedlejší produkt mé snahy přestat tak nekriticky přijímat určité matematické koncepce.

Sonet z konce roku 2018, nějaké víceméně kosmetické úpravy byly provedeny nedávno. Je to trochu o Wagnerově hudbě, ale opravdu jen trochu.

Sonet z roku 2021. Napsala jsem si to tak nějak víceméně pro sebe, ale pokud by se někdo chtěl na poselství básně přiživit, má mou plnou podporu.

Nepropadej sama sobě... (únor 2022)

O soucítění.

Někdy se před mýma očima setře hranice mezi vnitřním a vnějším světem; obsah mých myšlenek se plynule vloudí do reality a mně chvíli trvá, než si uvědomím, že se to všechno vlastně děje jen v mé hlavě. (duben 2022)

Začíná jaro... (březen 2022)

Bolest zůstává, ale už si nepřipadám tak bezmocná... (březen 2022)

Racionální analýza mnohdy přináší jen ukrutný zmatek. (březen 2022)

"Potřebuješ mě, beze mě skončíš v blázinci!" (březen 2022)