21.11.2022
4
734 (8)
0
Plamínky v očích zůstaly
léto je dávno pryč
listy si pod stromy ustlaly
nehřeje sluneční míč.

Den je tak krátký
a ledově studený
svátek budou mít Katky
na cestách leží sníh hubený.

Kytice rostou z našich dechů
sýkorky mlčí na stromech
kouř zdobí každou sřechu
kytky jsou mrtvé v záhonech.

Úsměvy na rtech zůstaly skryté
vítr fouká severní krutý
paprsky z léta pod kůží vryté
nenajdeš kousek žlutý.

Noci jsou dlouhé a bolí
daleko více než den
po slzách jen trošku soli
a na ní vykvete sen.

Psát budeme do nebes o dárky
o lásku, štěstí, o zdraví
co svítí jak hvězda z Polárky
a chceme být první kdo úsměvem pozdraví.
 22.11.2022 13:23
Líbí se mi, jen Katky jsi tam moc neopěvoval.
 22.11.2022 08:24
Ač má své drobné nedostatky, ty obrazy a slovní obraty jsou nádherné...
 21.11.2022 21:37
Jo, o počasí, to by se dalo psát furt.
 21.11.2022 19:39
Přimlouvala bych se za to, aby v básni psané vázaným veršem byl nějak ujednocený počet slabik ve verších; báseň by hned lépe plynula. Dále mi úplně nesedí obrat "sluneční míč" a "vítr fouká severní krutý", kde ten přeházený slovosled nesedí ke zbytku básně.

Báseň jako celek se mi ale líbí; má úžasnou časně zimní atmosféru, která z ní vyloženě dýchá. A naprosto mě uchvátil verš "kytice rostou z našich dechů". První odstavec tomu možná nenapovídá, ale mám z básně dobrý pocit a ráda jsem si ji přečetla :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.